10 C 271/2023-50 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 028,81 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 9. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. 0320963, na základě které poskytl žalovanému finanční částku ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky ve výši 12 888 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč pak měl splatit formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek po 1 992 Kč. První splátka měla být uhrazena do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 9. 4. 2022. Žalovaný ale nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli částku 21 388 Kč, z čehož částka 11 732,09 Kč představovala dlužnou jistinu. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 11 732,09 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 879,28 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 636,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 069,04 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 070,70 Kč. Nadto po něm žádala ještě smluvní úrok ve výši 1 354,82 Kč za období od 10. 4. 2022 do 16. 1. 2023 ve výši 15 % ročně z částky 11 732,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 061,27 Kč za období od 10. 4. 2022 do 16. 1. 2023 opět jdoucí z částky 11 732,09 Kč a dále zákonný úrok jdoucí z částky 11 732,09 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 144 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 296,72 Kč, jež byla vyčíslena dle ujednání ve smlouvě o úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2021 č. 0320963 a souvisejícího předpisu splátek, jakož shodně i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč měl přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1990 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky, poslední splátka byla takto stanovena na den 9. 4. 2022. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 272,44 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení. 5. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy náležitě přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy zjišťoval a ověřoval jeho příjmy i výdaje. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty vyplynulo, že pohledávka za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 9. 2. 2023 a také přípisem žalobkyně ze dne 26. 2. 2023. Dle interního výpisu žalobkyně uskutečnila žalobkyně k vymáhání dlužné částky po žalovaném 2 x spojený telefonický hovor. Dále přípisem ze dne 24. 5. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s tím, že žalovaného upozornila na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Odeslání dvou písemných přípisů žalovanému prokazují související poštovní podací archy. Z vyúčtování žalobkyně plyne cena za odchozí telefonní hovor 72 Kč. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 15 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 12 288 Kč, tedy celkem částku 27 888 splácet pravidelnými splátkami po 1992 Kč měsíčně. Částka 12 888 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, a tak po splatnosti poslední stanovené splátky dne 9. 4. 2022 nadále dlužil na neuhrazené jistině, na úroku a úhradách za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek částku 21 388 Kč, z čehož jistina úvěru činila 11 732,09 Kč, dluh na úroku 879,28 Kč, dluh na úhradě za poskytnutí úvěru 5 636,89 Kč, dluh na poplatku za vyhodnocení úvěru 1 069,04 Kč a dluh za inkaso splátek 2 070,70 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně 2 x telefonicky kontaktovala žalovaného. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném kromě uvedené dlužné částky také další smluvní úrok za období od 10. 4. 2022 do 16. 1. 2023 kapitalizovaný částkou 1 354,82 Kč, dále smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 3 296,72 Kč, a také další příslušenství v podobě nákladů na vymáhání ve výši 144 Kč a zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných v částce 1 061,27 Kč za období od 10. 4. 2022 do 16. 1. 2023 a dále od 4. 2. 2023 do zaplacení. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 11. Soud má za to, že žaloba je převážně důvodná. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu částku 11 732,09 Kč na jistině úvěru a částku 9 655,91 Kč na dlužných úrocích a poplatcích. Proto soud nyní uložil žalovanému tyto částky zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla s tím, že dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohle