10 C 308/2023-86 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 106,70 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 12. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 10,90 % ročně, jakož poplatek za sjednané pojištění i ceny a poplatky dle sazebníku žalobkyně. Konkrétně se žalovaný zavázal hradit anuitní splátku ve výši 3 869 Kč měsíčně až do úplného uhrazení dluhu. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas neplatil, a proto žalobkyně ke dni dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Dluh na jistině úvěru přitom činil 52 424,70 Kč, na poplatcích 1 682 Kč, na obchodním úroku za období od 13. 2. 2022 do 24. 7. 2023 částku 5 735,72 Kč, na úroku z prodlení za období od 14. 2. 2022 do 24. 7. 2023 částku 5 614,77 Kč. Nadto žalobkyně po žalovaném požadovala i obchodní úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 25. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 54 106,70 Kč (dlužná jistina a poplatky) od 25. 7. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 7. 2019, jakož shodně z předsmluvních informací a z informací k pojištění bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč, jakožto bezúčelový nezajištění spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal celkovou částku 150 000 Kč vyčerpat jednorázově ke dni 15. 7. 2019. Dále se žalovaný zavázal, že poskytnutou částku žalobkyni vrátí a zaplatí ji i úroky, které byly sjednány ve výši 10,90 % ročně. Také se zavázal hradit poplatek za vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně, případně ve výši dle aktuální výše dle Sazebníku poplatků. Dlužnou částku měl žalovaný splatit formou 48 anuitních měsíčních splátek po 3 834,56 Kč, s poplatkem za pojištění pak činila výše měsíční splátky 4 210 Kč, poslední splátka pak 4 175,56 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek či jiných závazků vůči žalobkyni bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat si úrok z prodlení ve výši dle příslušného nařízení vlády, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i poplatky za upomínky (300 Kč za každou) a výzvy (500 Kč za každou). Dále bylo sjednáno, že pokud žalovaný ve lhůtě 30 dní od prvního upomenutí dlužnou částku neuhradí, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky pro [banka] Spotřebitelské úvěry. 5. Ze žádosti žalovaného o úvěr, z interního posouzení úvěruschopnosti (report průběhu schvalování), výpisu z účtu žalovaného a z výstupu z externích registrů (Informace z Credit Bureau) bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. 6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 12. 7. 2019 do 31. 7. 2019 bylo ověřeno, že žalovaný celou částku 150 000 Kč vyčerpal dne 15. 7. 2019. 7. Z předložených přípisů plyne, že žalovanému byla obyčejnou zásilkou zaslána 1. výzvy a 1. upomínka k zaplacení dlužných splátek, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 25. 3. 2022 byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem. Tato výzva obsahovala upozornění, že pokud nebude dluh vyrovnán do 24. 4. 2022, dojde k zesplatnění celého úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 6. 2022 vyplývá, že pro prodlení žalovaného s hrazením splátek úvěru, prohlásila žalobkyně ke dni 14. 6. 2022 všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu, který ke dni 15. 6. 2022 činil 83 586,56 Kč. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 9. 8. 2023 byla žalovanému zaslána doporučeně na několik adres (včetně adresy na [země] a adresy z návrhu na zahájení řízení). 9. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žaloba je důvodná. 14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednanou částku 150 000 Kč. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měl splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaný dosud neučinil, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 o. z., a na úroky z prodlení pak vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků i úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména v případě úroků dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a v případě úroků z prodlení dle citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 233 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 165 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 106,70 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.