13 C 500/2022-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 3 971,56 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 30. 7. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí pravidelnými měsíčními splátkami a současně jí zaplatí i úroky při sjednané úrokové sazbě 17,30 % ročně a poplatky za pojištění a další poplatky dle ceníku banky. Žalovaná ale tuto svou povinnost porušila, splátky přestala řádně a včas hradit, a proto banka v souladu se smlouvou ke dni 20. 11. 2020 celý úvěr zesplatnila. Dále naúčtovala žalované i poplatky dle ceníku. Celkem tak žalovaná dlužila k uvedenému datu částku 4 235,71 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce. K tomuto datu výše dlužné částky činila 4 516,07 Kč, z čehož částka 3 551,56 Kč představovala dlužnou jistinu, částka 420 Kč dlužné poplatky, částka 264,15 Kč dlužné smluvní úroky a částka 280,36 Kč dlužné úroky z prodlení, oba úroky kapitalizované ke dni 20. 11. 2020. Nadto žalobce požadoval po žalované smluvní úroky ve výši 17,30 % ročně z částky 3 551,56 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a také zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 971,56 Kč (představující dlužnou jistinu a poplatek) od 25. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména z úvěrové smlouvy ze dne 30. 7. 2019, ze všeobecných obchodních podmínek banky i z jejích všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, z výpisu z úvěrového účtu a přípisu o zesplatnění soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] (dále jen banka), smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ Expres půjčka“, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané bance vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 17,30 % ročně, jakož i poplatky dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně tak měla uhradit 24 měsíčních anuitních splátek po 926,97 Kč s tím, že částka 84 Kč představuje úhradu poplatku za pojištění. Poslední splátka přitom měla činit 790,74 Kč. První splátka včetně pojištění byla splatná dne 18. 8. 2019. Ve smlouvě si smluvní strany rovněž sjednaly poplatek 600 Kč za každé zaslání písemné upomínky a poplatek 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky byla banka oprávněna prohlásit dluhy žalované za ihned splatné a požadovat jejich okamžité splacení. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné a produktové podmínky banky a její sazebník. Před uzavřením smlouvy banka přezkoumala úvěruschopnost žalované. Z výpisu z úvěrového účtu plyne, že žalovaná přestala splátky hradit. Banka prohlásila dluh žalované za ihned splatný ke dni 20. 11. 2020. K tomuto datu dluh činil 4 235,71 Kč, z čehož dlužná jistina činila 3 551,56 Kč, dlužné poplatky za vedení účtu a vymáhání 420 Kč a částka 264,15 Kč vyčíslený smluvní úrok. Následně byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 22. 11. 2021 smluvně postoupena na žalobce, jak plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o úplatě a z oznámení o postoupení pohledávky žalované. Ke dni postoupení činila dlužná částka 4 516,07 Kč, tedy tato byla navýšena o částku 280,36 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení. Žalovaná ani poté svůj dluh nevyrovnala, ačkoliv před podáním žaloby byla žalobcem znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání této částky soudní cestou. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce, bankou [právnická osoba], a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Uvedená banka své smluvní povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalované sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaná svým povinnostem ze smlouvy nedostála, neboť přestala hradit sjednané splátky úvěru. Nadále tak z uvedeného titulu dluží žalovanou částku představující dlužnou jistinu úvěru včetně sjednaných poplatků, a proto soud uložil žalované tuto částku nyní zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něho pohledávka za žalovanou smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. A protože dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v převážné části požadovaného příslušenství. Na smluvní úroky přitom vznikl bance a posléze žalobci nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. Výše těchto úroků je však pro případ prodlení spotřebitele limitována § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud přiznal žalobci nárok na tyto úroky ve sjednané výši 17,30 % ročně pouze za prvních 90 dní prodlení, poté úroky přiznal pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Ve zbývající části smluvních úroků soud uplatněný nárok žalobce zamítl. Nárok na úrok z prodlení pak vznikl bance a posléze žalobci dle § 1970 občanského zákoníku, proto soud vyhověl žalobě i v této části s tím, že přezkoumal, že požadované úroky z prodlení nepřesahují výši určenou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný a neúspěšný byl jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 971,56 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě ve věci aplikovat § 14b a. t., neboť návrh na zahájení tohoto řízení byl žalobcem podán na ustáleném vzoru, jaký podává ve věcech skutkově i právně obdobných opakovaně, což je soudu známo z úřední činnosti. Dále byly splněny i ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení.