13 C 91/2023-24 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 656,38 Kč s příslušenstvím, tvrdila, že dne 28. 4. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7204204269, ve které se zavázala opakovaně poskytovat žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku včetně sjednaných úroků a poplatků pravidelně splácet, a to minimálně částkou 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce měsíčně. Žalovaná průběžně finanční prostředky čerpala, svou povinnost splácet porušila, a proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 8. 2022. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná vyčerpala od žalobkyně finanční prostředky v celkové výši 14 447 Kč a neuhradila nic. Ke dni zesplatnění tak nadále žalovaná dlužil+ žalobkyni na jistině úvěru 14 447 Kč, na nákladech na vymáhání 430 Kč a na smluvních pokutách 500 Kč. Protože žalovaná ani poté nic na svůj dluh nezaplatila, domáhala se po žalované žalobkyně kromě výše uvedených částek také příslušenství v podobě smluvního úroku, jež ke dni sepisu žaloby kapitalizovala částkou 2 048,16 Kč. Žalobkyně žádala také zákonný úrok z prodlení ve výši 1 023 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z úvěrové smlouvy č. 7204204269a ze souvisejících úvěrových podmínek a informací o pojištění má soud za prokázané, že žalovaná uzavřel+ dne 28. 4. 2022 se žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala opakovaně poskytovat žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, který činil 40 000 Kč. Výše sjednaných úroků činila 26,28 % ročně. Výše minimální měsíční splátky 4 % z úvěrového rámce. Měsíční splátkou se žalovaná zavázala průběžně splácet jak aktuální dlužnou jistinu úvěru, tak i úroky při uvedené úrokové sazbě, jakož i poplatky, poplatky na pojištění a případné sankce dle sazebníku žalobkyně, který spolu s úvěrovými a pojistnými podmínkami tvořil nedílnou součást smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované prověřována, jak plyne z karty klienta předložené žalobkyní, kde je kromě zjištěných příjmů žalované a jeho+ majetkových poměrů i záznam o provedené lustraci žalované v databázích SOLUS, ISIR, NRKI, O2, T-mobile, MVČR, CEE. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala částku 14 447 Kč. Postupně se však s úhradou splátek žalovaná dostala do prodlení a nakonec přestala splátky hradit zcela. Ke dni 24. 8. 2022 pak došlo k zesplatnění celého dluhu, na což byla žalovaná upozorněna přípisem. Výše dlužné částky včetně příslušenství k tomuto datu činila 15 656,38 Kč a žalovaná byla vyzvána k neprodlené úhradě této částky, nejpozději však do 14 dnů ode dne sepisu výzvy. 5. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě všech dlužných částek s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Skutečnost plynoucí ze shora uvedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 7. Právní poměry mezi žalobkyní a žalovanou se řídí ustanovením § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně na daný právní vztah dopadá i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, mimo jiné i jeho ustanovení § 122, které v odstavci 1 stanoví, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, na úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo na smluvní pokutu, jejíž výše je limitována odst. 2 tohoto ustanovení. Současně odst. 4 tohoto ustanovení stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Žaloba je důvodná. 11. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně své smluvní povinnosti ze smlouvy splnila, když poskytovala žalované sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestala hradit sjednané splátky úvěru, jimiž měla dle smluv hradit jak dlužnou jistinu úvěru, jak i sjednané úroky a poplatky případně další platby dle sazebníku žalobkyně. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou odstoupit od smlouvy a požadovat okamžitou úhradu dlužných částek, které v součtu odpovídají žalované částce. Jelikož žalovaná dosud nic z toho žalobkyni nezaplatila, uložil jí nyní soud povinnost tak učinit, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smluv (ve spojení s § 2395 občanského zákoníku ve spojení s limitem daným § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. dle § 497 obchodního zákoníku). Na úrok z prodlení pak vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku, resp. shodně dne § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 656,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.