6 C 176/2022-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení televizního poplatku (dle zákona č. 348/2005 Sb.) za měsíce únor 2020 až květen 2022; poplatek přitom činil 135 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaného zařadil do evidence poplatníků televizního poplatku na základě zákonné domněnky opřené o skutečnost, že žalovaný odebíral elektřinu a nereagoval na výzvu žalobce, aby čestným prohlášením doložil skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalovaný poplatníkem televizního poplatku není. Žalovaný dlužné poplatky i přes výzvu žalobce neuhradil. Žalobce po žalovaném dále požadoval i zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení jdoucích z dlužných splátek televizních poplatků ode dne následujícího po dni jejich splatnosti do dne sepisu žaloby. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok neuznává, protože již od roku 2004 nevlastní žádný televizní přijímač. Soudního jednání ve věci se zúčastnil žalovaný, žalobce ani jeho zástupce nikoliv. Soud zjistil, že žalovaný přibližně od roku 2004 nevlastní žádný televizní přijímač. Byt na adrese [adresa], v rozhodné době sice vlastnil, ale zároveň ho pronajímal, a o výzvě žalobce zaslané mu na uvedenou adresu se nedozvěděl a proto na ni nemohl reagovat. Po právním posouzení skutkových zjištění soud uzavírá, že žaloba není důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Citovaný zákon v § 3 odst. 4 stanoví vyvratitelnou právní domněnku, podle které se fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jak výše uvedeno, je konstrukt zařazující osobu odebírající elektřinu mezi poplatníky vyvratitelnou právní domněnkou (což potvrzuje i důvodová zpráva k návrhu zákona č. 348/2005 Sb.). Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodné době nevlastnil televizní přijímač, není poplatníkem ve smyslu 3 odst. 2 cit. zákona. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud výjimečně aplikoval § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V projednávané věci žalobce plnil svou zákonnou povinnost vymáhat televizní poplatky, avšak žalovaný byl za poplatníka označen pouze v důsledku zákonné domněnky nastalé proto, že mu byla doručována výzva žalobce k doložení čestného prohlášení do místa, kde se žalovaný nezdržoval, a proto se s ní nemohl seznámit. Za této situace soud považuje za spravedlivé, aby si každý z účastníků náklady krátkého a nekomplikovaného řízení nesl ze svého. Žalovaný se navíc práva na náhradu nákladů řízení vzdal.