6 C 190/2022-51 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu opřel o tvrzení, že žalovanému v režimu tzv. dodavatele poslední instance dodával od 14. 10. 2021 do 26. 12. 2021 elektřinu. Žalobce vyúčtoval žalovanému za služby spojené s dodávkou elektřiny za uvedené období částku 71.370,23 Kč splatnou do 8. 2. 2022. Žalovaný však cenu služeb neuhradil. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který žalovaný napadl včasným odporem. Ten odůvodnil tak, že cenu služeb považuje za přemrštěnou s ohledem na to, že byla téměř dvojnásobná oproti ceně hrazené předchozímu dodavateli. Poukázal také na to, že náklady řízení, jež mu byly platebním rozkazem uloženy k nahrazení, byly razantně navýšeny proti částce uvedené v předžalobní výzvě. Po procením poučení soudem žalovaný setrval na takto obecně formulované obraně, žádné konkrétnější výhrady k vyúčtování služeb nevznesl. Je obecně známou skutečností, že na podzim roku 2022 došlo k razantnímu zvýšení cen elektrické energie na komoditní burze, což se projevilo tím, že někteří prodejci elektrické energie přestali svým klientům elektřinu dodávat (viz také společnou tiskovou zprávu Energetického regulačního úřadu a Ministerstva průmyslu a obchodu na č. l. 9 soudního spisu). To byl případ i společnosti [právnická osoba], která byla původním dodavatelem žalovaného (viz oznámení na č. l. 40 soudního spisu). Dodávky elektrické energie tak ze zákona (viz dále) převzal od 14. 10. 2021 po dobu nanejvýše šesti měsíců tzv. dodavatel poslední instance, což byl pro region, v němž sídlí žalovaný, právě žalobce (viz opět oznámení na č. l. 40). Fakturou č. 2203345004 (č. l. 5 a násl. soudního spisu) žalobce žalovanému vyúčtoval cenu služeb spojených s dodávkami elektrické energie ve výši 71.370,23 Kč se splatností do 8. 2. 2022. Ceny silové elektřiny byly stanoveny ceníky žalobce vždy pro každý měsíc dodávek v režimu poslední instance (viz č. l. 41-43 soudního spisu). Ceny kalkulované ve faktuře těmto ceníkům odpovídají. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu přípisem ze dne 2. 11. 2022 (č. l. 8 soudního spisu). Tato předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne (viz poštovní podací arch na č. l. 7). Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce byl od 14. 10. 2022 dodavatelem elektrické energie žalovanému v režimu tzv. poslední instance podle § 12a až 12e zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalovanému podle § 12b odst. 2 energetického zákona jsou zákazník a provozovatel distribuční soustavy povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Žalovanému jako zákazníkovi tak vznikla povinnost zaplatit žalobci vyúčtovanou cenu služeb. Bylo na žalovaném, aby se žalobě bránil, kupříkladu tvrzením, že jeho dluh vůbec nevznikl, v nějakém rozsahu zanikl nebo se stal nevymahatelným. To však žalovaný neučinil a ani z obsahu spisu taková skutečnost nevyplývá. Obrana žalovaného poukazující pouze v obecné rovině na nárůst ceny služeb oproti dřívějšku není důvodná. K dodávkám v režimu poslední instance došlo právě kvůli neschopnosti původního dodavatele dodávat elektřinu za sjednaných podmínek kvůli prudkému zvýšení cen této komodity na burze. Je logické, že ceníky dodavatele poslední instance musí uvedenou skutečnost reflektovat. Zákon pak ukládá zákazníku dodavateli poslední instance za služby spojené s dodávkami zaplatit. Jelikož žalovaný nezaplatil žalobci cenu služeb včas, ocitl se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu se smlouvou právo požadovat smluvní úrok z prodlení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení účastníka zastoupeného advokátem rostou s počtem úkonů právní služby učiněných advokátem v řízení a předvídaných advokátním tarifem (to k námitkám žalovaného, že náklady řízení stanovené v platebním rozkazu byly vyšší, než v předžalobní výzvě). Náklady řízení žalobce v celkové výši 31.651 Kč sestávají z odměny advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalovaného a účast na soudním jednání) po 3.980 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za pět úkonů po 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrada cestovného zastupujícího advokáta z Olomouce k soudu a zpět (celkem 228 km) vozidlem s kombinovanou spotřebou 4,1 l motorové nafty na 100 km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 1.597,85 Kč, náhrady za promeškaný čas za osm půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.856 Kč.