7 C 49/2023-15 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Manželé se domáhali svým společným návrhem uplatněným u soudu dne 1. 3. 2023 rozvodu manželství s tím, že jejich manželství je pouze formálním svazkem, neboť spolu déle jak šest měsíců jako manželé nežijí a je tak vyloučeno, že by došlo k obnovení jejich společného soužití. Z obsahu návrhu a oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství 30.12.2013, manželka je českou státní občankou, manžel je státním občanem Turecka, z manželství se [datum] narodila dcera [jméno] [příjmení] a poslední společné bydliště účastníků bylo v Turecku. Dle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Dle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., se osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení. Jak vyplývá ze shora uvedeného, je k řízení o rozvod manželství v projednávané věci dána pravomoc českých soudů, když manželka je státní občankou České republiky a rozvod manželství se rovněž řídí právním řádem České republiky, neboť manželé jsou občany různých států a obvyklý pobyt mají rovněž v různých státech (§ 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb.). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2023 čj. 0 Nc 1592/2022-44 byla nezletilá dcera účastníků [jméno] svěřena na dobu po rozvodu jejich manželství do péče matky a otci byla stavena povinnost platit na výživu nezletilé částkou ve výši 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci 11. 4. 2023. Dle § 384 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštním řízení soudním (dále jen z.ř.s.) je možné řízení zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Podá-li návrh někdo jiný, soud jej odmítne. Dle § 384 odst. 2 z.ř.s. podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným. Připojení se k návrhu je možné odvolat do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popř. vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželství společenství zjevně obnovit nechce. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že hmotněprávní podmínky pro rozvod jejich manželství jsou v daném případě splněny. Účastníci spolu jako manželé déle jak půl roku nežijí, za tuto dobu mezi nimi došlo k vzájemnému citovému odcizení tak, že nelze očekávat, že by došlo k obnovení jejich manželského soužití. Rozvod manželství není ani v rozporu se zájmy nezletilé dcery účastníků, na jejichž poměrech se rozvodem nic nezmění, neboť i za trvání manželství spolu účastníci jako manželé nežijí. Z tohoto důvodu soud jejich manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z.ř.s., podle kterého žádný z účastníků v řízení o rozvod manželství nemá v zásadě právo na jejich náhradu.