10 C 107/2024-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 570,44 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 20. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 311005732, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i další platby v celkové výši 24 946 Kč, jež představují součet kapitalizovaných úroků ve výši 19 282 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 44 946 Kč měl žalovaný uhradit 21 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 141 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 2 126 Kč a měla být uhrazena dne 20. 3. 2022. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, zaplatil celkem pouze částku 24 441 Kč, a posléze ještě dne 9. 8. 2023 částku 1 200 Kč. Smlouvou ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 16. 12. 2022 smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činil na jistině částku 13 030,75 Kč, na poplatku 5 539,69 Kč, na kapitalizovaném úroku 4 438,19 Kč (při sazbě 22,62 % ročně z jistiny 13 030,75 Kč za dobu od 21. 3. 2022 do 14. 12. 2022 a za dobu od 15. 12. 2022 do 9. 8. 2023), na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 2 549 Kč (při sazbě 8,50 % ročně z částky 13 030,75 Kč od 16. 8. 2021 do 14. 12. 2022 a za dobu od 15. 12. 2022 do 9. 8. 2023). Nadto žalobce požadoval po žalovaném ještě úrok při sazbě 22,62 % ročně a úrok z prodlení při sazbě 8,5 % ročně oba jdoucí vždy z částky 13 030,75 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 6. 2020 zjistil, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka 5 950 Kč bude použita na doplacení předchozího úvěru žalovaného u dané společnosti a částka 14 050 Kč bude vyplacena žalovanému. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celou poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i „Poplatek“ v celkové výši 24 946 Kč skládající se z úroku ve výši 19 282 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba činí 86 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy a že věřitel není oprávněn v průběhu smlouvy měnit výši Poplatku za spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal „celkovou dlužnou částku“ ve výši 44 946 Kč splatit formou 21 měsíčních splátek ve výši 2 141 Kč, poslední splátka pak měla činit 2 126 Kč. Podpisem na smlouvě žalovaný stvrdil převzetí částky k vyplacení. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, pouze v těchto smluvních podmínkách bylo ujednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek právo věřitele na smluvní pokutu, náhradu účelně vynaložených nákladů včetně poplatků za upomínky a za zahájení vymáhání, jakož i právo na zesplatnění dosud nesplacené jistiny pokud výše nedoplatku bude činit alespoň trojnásobek první měsíční splátky a žalovaný ani ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy dlužné splátky neuhradí.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jakož i jeho další úvěrové zatížení, přičemž tvrzení žalovaného byla ověřována z výplatních pásek a nájemní smlouvy.5. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 20 000 Kč dne 20. 6. 2020. Poté nepravidelně či v nedostatečné výši hradil sjednané splátky. Celkem ke dni 19. 12. 2022 zaplatil částku 24 441 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022.7. Z výzvy k zaplacení ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 1. 6. 2023.8. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v červnu roku 2020 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů domácnostem na spotřebu 7,89 % ročně, u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 7,54 % ročně.9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, částečně na úhradu předchozího úvěru, částečně v hotovosti k bezúčelovému použití. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 20 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 24 946 Kč, v němž byl obsažen i vyčíslený úrok při sjednané sazbě 86 % ročně. Obvyklá úroková sazba u obdobných úvěrů v daném období nepřesahovala 8 % ročně. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu celkové dlužné částky ve výši 44 946 Kč provést pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný ale hradil splátky nepravidelně. Zesplatnění úvěru tvrzeno ani prokázáno nebylo. Poslední splátka byla sjednána na den 20. 3. 2022. Celkem žalovaný zaplatil na úhradu dluhu z uvedeného titulu částku ke dni 19. 12. 2022 částku 24 441 Kč a dne 9. 8. 2023 ještě částku 1 200 Kč, v součtu tedy 25 641 Kč. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.12. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumána. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 86 % ročně, což je více než 10 x vyšší sazba, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupil až žalobce v rámci žalobního žádání, avšak pouze co do dalších úroků, tedy úroků nezahrnutých do tzv. „Poplatku“, na které však nárok ze smlouvy nevyplývá. Úrok zahrnutý do „Poplatku“ žádal vždy právní předchůdce žalobce a následně i žalobce vždy v plné výši. Obdob