10 C 293/2023-79 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 165 543,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 12. 12. 2017 smlouvu o úvěru č. 1024840004, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 273 043,81 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i úrok sjednaný ve výši 6,90 % p. a., jakož i uhradí poplatky a ceny dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně se žalovaný zavázal tyto částky splatit formou pravidelných měsíčních splátek po 4 108 Kč. Následně ale žalovaný splátky řádně a včas nehradil, a proto banka využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr ke dni 16. 3. 2021 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činil celkový dluh žalovaného částku 207 523,80 Kč. Žalovaný poté dne 24. 9. 2021 zaplatil částku 20 421,73 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru, a dne 24. 2. 2022 částku 9 721,26 Kč, která byla započtena rovněž na jistinu úvěru. Jiné platby žalovaný neprovedl. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce se proto namísto původního věřitele domáhal po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 165 543,52 Kč, kapitalizovaného smluvní úroku za dobu do zesplatnění ve výši 10 223,06 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění ve výši 1 614,23 Kč, dále požadoval na kapitalizovaném smluvním úroku za období od 17. 3. 2021 do 24. 2. 2022 částku 12 340,91 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 17. 3. 2021 do 24. 2. 2022 částku 14 755,41 Kč. Nadto žádal smluvní úrok ve výši 6,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 25. 2. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru od 25. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.). 3. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru„ Presto půjčka“ ze dne 12. 12. 2017 a jeho akceptace ze dne 12. 12. 2017 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 273 043,81 Kč, z čehož částka 232 269,81 Kč byla určena v části na úhradu stávajících úvěrů žalovaného, v části jako bezúčelový úvěr, částka 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka 39 274 Kč byla určena na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal celou tuto částku dané bance vrátit a zaplatit jí i úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Konkrétně se zavázal uhradit bance 84 pravidelných měsíčních anuitních splátek pod 4 108 Kč. První splátka byla splatná dne 22. 1. 2018, každá další vždy k 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,90 % p. a. Dále ve smlouvě byly sjednány poplatky mimo jiné výše zmíněný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a také poplatky za vedení účtu dle sazebníku banky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávky bylo sjednáno oprávnění banky účtovat žalovanému úrok z prodlení ve výši dle právního předpisu, dále oprávnění účtovat poplatky a jiné platby související s prodlením dle sazebníku, a také možnost banky prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný. Dle ujednání stran tvořily nedílnou součást smlouvy i Obecné obchodní podmínky banky, její Produktové obchodní podmínky pro úvěry a Sazebník odměn za poskytování bankovních služeb. 4. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, výpisů z běžného účtu žalovaného a z náhledů do registrů, včetně registru SOLUS. 5. Z oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 16. 3. 2021 vyplývá, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného, zejména prodlení s úhradou splátek úvěru, prohlásila úvěr za splatný ke dni 16. 3. 2021. K uvedenému dni činila dlužná částka 207 523,80 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022, z prohlášení k příloze 1, z prohlášení o Okamžiku postoupení a dohody o úhradě úplaty, jakož i ze seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla z banky postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 5. 1. 2023. 7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato výzva ze dne 30. 5. 2023 obsahovala skutkový i právní rozbor nároku a byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne. 8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které vyčerpal od uvedené společnosti finanční prostředky celkem ve výši 273 043,81 Kč. Tuto částku včetně úroků sjednaných ve výši 6,90 % p. a. a včetně poplatků a včetně plateb na pojištění se zavázal dané bance vrátit, a to formou pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 4 108 Kč. Posléze se ale žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, a proto banka v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami celý úvěr žalovaného zesplatnila, a to ke dni 16. 3. 2021. Poté žalovaný ještě uhradil na svůj dluh částku 30 142,99 Kč, jež byla započtena na jistinu úvěru. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Žaloba je důvodná. 13. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný úrok a poplatky včetně pojištění. Proto mohl právní předchůdce žalobce využít svého smluvního oprávnění a celý dluh zesplatnit. Ani poté žalovaný celý dluh nevyrovnal. Po částečných úhradách nadále dlužil žalovanou částku. Proto mu soud uložil povinnost dlužnou částku ve výši žalované částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení smluvního úroku a úroku z prodlení. Na smluvní úrok vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle smlouvy a § 2395 o. z. Soud přitom přezkoumal, že požadovaná výše smluvního úroku nepřesahuje maximální výši úroku stanovenou pro případ tzv. kvalifikovaného prodlení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud žalobě vyhověl s odkazem na § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný právo na