10 C 300/2023-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou původně uplatněnou u Okresního soudu v Šumperku dne 21. 6. 2023 a postoupenou zdejšímu soudu dne 4. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit jí výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to s účinností od 1. 6. 2023. Uvedla, že je manželkou žalovaného, v březnu 2023 však žalovaný odešel ze společné domácnosti a našel si novou přítelkyni. Dále tvrdila, že žije v bytě, který má v osobním vlastnictví. Ve společné domácnosti s ní žijí i její 4 nezletilé děti a vnučka od nezletilého syna. Její příjem tvoří dávky státní sociální podpory, a to přídavky na děti a příspěvek na bydlení, a náhradní výživné na syna z předchozího vztahu. Její náklady na bydlení činí asi 6 000 Kč. Její zdravotní stav je dobrý, je uchazečkou o zaměstnání. K prokázání svých tvrzení nenavrhla ani předložila žádný důkaz, kromě oddacího listu účastníků. K poměrům žalovaného nic netvrdila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ani jeden z účastníků se nedostavil k soudnímu jednání, ačkoliv k němu byli oba řádně a včas předvoláni, aniž by kdokoliv z nich požádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.). Pro úplnost k tomu soudu dodává, že telefonickou omluvu žalobkyně, učiněnou cca ¾ hodiny před zahájením jednání a zdůvodněnou návštěvou lékaře soud nepovažuje za včasnou ani náležitě podloženou.4. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 31. 7. 2021 před Městským úřadem v , obec, . Z výpisu z evidence obyvatel bylo dále zjištěno, že manželství účastníků trvá, žalobkyně je matkou pěti dětí, z toho čtyř nezletilých, žalovaný je otcem sedmi dětí, z toho rovněž čtyři jsou dosud nezletilé. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalovaný není veden v pracovním poměru u žádného zaměstnavatele, ani není v evidenci OSVČ, nepobírá dávky nemocenského ani důchodového pojištění.5. Protože se žalobkyně opakovaně nedostavila k soudnímu jednání, nemohl jí soud udělit poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k uplatněnému nároku, zejména ohledně hmotné a kulturní úrovně obou účastníků. Toto poučení se uděluje pouze při jednání, žalobkyně se tak svou nepřítomností o možnost toto poučení připravila.6. Dle § 697 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k prokázání svých tvrzení nenavrhla ani nepředložila žádný důkaz, kromě oddacího listu účastníků, a ani z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž by uplatněný nárok žalobkyně vyplýval, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní v této věci, a proto soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.8. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci, avšak žalovanému, který byl plně úspěšný, žádné náklady nevznikly, a proto soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.