13 C 19/2024-24 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 98 769,10 Kč s úrokem v částce 8 350,07 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 107,17 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky a případné poplatky dle sazebníku. Žalovaný však dluh neuhradil2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2020 nazvané „Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, , název úvěru, “ bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal celou poskytnutou částku včetně úroků sjednaných ve výši 23,20 % ročně a poplatků dle smlouvy a dle platného sazebníku žalobkyni vrátit, a to formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 2 299,10 Kč. Nadto bylo mezi účastníky sjednáno i pojištění schopnosti splácet s tím, že žalovaný se zavázal na pojištění hradit poplatek ve výši 228 Kč měsíčně. Měsíční splátka tak celkem činila 2 527,10 Kč. První splátka měla být uhrazena nejpozději dne 18. 1. 2022. Ve smlouvě byly sjednány i poplatky, mimo jiné ve výši 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úročit dlužnou částku úrokem z prodlení, požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah, prohlásit svým rozhodnutím dluh za ihned splatný. Nedílnou součást smlouvy tvořily i Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru žalobkyně.5. Z interních výstupů žalobkyně a z potvrzení o příjmech žalovaného a z interní metodiky žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 16. 12. 2021bylo zjištěno, že žalovanému byla na tento účet připsána částka 100 000 Kč, jakožto čerpání úvěru.7. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 7. 8. 2023 má soud za prokázané že ke dni 7.8.2023 žalovaný dlužil na jistině úvěru 95 757,10 Kč, na smluvním úroku 8 350,08 Kč, na splatném úroku z prodlení z jistiny 41,58 K na splatném úroku z prodlení z úroku 188,70 Kč, na splatných poplatcích, pojištění, pokutách 3 012 Kč.8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 8. 3. 2023 plyne, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 6. 3. 2023. Dlužná částka k uvedenému dni činila 107 349,45 Kč, z čehož jistina úvěru činila 95 757,10 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 8 350,07 Kč, úroky z prodlení 230,28 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady na upomínání 2 712 Kč, náklady na upomínání 300 Kč.9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Žaloba je důvodná.14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednanou částku 100 000 Kč. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měl splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaný dosud neučinil, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy ve spojení s § 2395 o. z. a na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 346,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 951 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 769,10 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 530 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 550 Kč ve výši 2 845,50 Kč.