13 C 245/2024-12 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal žalobou zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný – syn žalobce je již plnoletý a je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.2. Žalovaný s návrhem souhlasil a uvedl, že již rok pracuje.3. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. ledna 2021, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že byla soudem schválena dohoda o zvýšení výživného pro žalovaného, s účinností od 1. 11. 2020, když toto se zvýšilo na částku 4 200 Kč4. Z vyjádření žalobce ze dne 1. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že syn žalobce pracuje ve firmě , právnická osoba, . , adresa, , a to od 1. 10. 2024.5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. , spisová značka, byla dne 7. 1. 2021 schválena dohoda rodičů, ve které se žalobce zavázal žalovanému platit na výživu částku 4 200 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám matky žalovaného. Dne 11. 9. 2024 žalovaný úspěšně složil maturitní zkoušku a od 1. 10. 2024 je zaměstnaný ve firmě , právnická osoba, . závod , adresa, . Žalovaný tedy ukončil středoškolské studium, v současné době pracuje a do budoucna neplánuje návrat ke studiu.6. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) je mezi předky a potomky vzájemná vyživovací povinnost.7. Ustanovení § 911 občanského zákoníku stanoví, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ukončil středoškolské studium maturitní zkouškou a v současné době pracuje. Žalovaný je schopen sám se živit, vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla. Proto soud žalobě zcela vyhověl.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku v řízení v řízení, které bylo možno zahájit i bez návrhu. Jelikož soud neshledal ani žádné okolnosti tohoto případu, které by byly způsobilé přiznání náhrady nákladů řízení odůvodnit, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.