3 C 34/2024-85 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 15. 12. 2023 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že žalovaný prodal neoprávněně jeho automobil, vydal mu pouze ½ získané kupní ceny a druhou si ponechal. Nedbal na výzvu k zaplacení, a je tedy v prodlení se zaplacením.2. Žalobce tvrdil, že po sepsání komisionářské smlouvy na prodej vozidla předal žalovanému vozidlo k prodeji. Smlouva byla časově omezena pouze na 2 měsíce a po jejich uplynutí již bylo vozidlo u žalovaného proti vůli žalobce. Žalobce chtěl, aby mu žalovaný vozidlo vrátil, a tak dopisem ze dne 2. 8. 2022 vyzval žalovaného k vydání vozidla. Bezprostředně po výzvě však žalovaný prodal. Žalobce v té době již nechtěl vozidlo prodat a prodej se uskutečnil bez jeho vědomí. Když se žalobce dozvěděl o prodeji, akceptoval jej a vyzval žalovaného k vydání kupní ceny 780000 Kč. Žalovaný mu vydal pouze polovinu a druhou mu dluží.3. Žalovaný se bránil a navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že skutkový stav je zcela jiný. Prodal skutečně vozidlo žalobce a ponechal si ½ kupní ceny, ale učinil tak po dohodě se žalobcem, tedy s jeho souhlasem. To mu žalobce potvrdil i posléze, když se žalovaným uzavřel dohodu o narovnání, aby tak vypořádali vzájemné pohledávky a závazky.4. Nebylo sporu o tom, že žalovaný převzal od žalobce vozidlo , Anonymizováno, , uvedené do provozu v r. , Anonymizováno, .5. Nebylo sporu o tom, že se tak stalo v souvislosti s uzavřením komisionářské smlouvy datované 9. 4. 2021. Z ní soud zjistil, že žalovaný měl pro žalobce zajistit prodej onoho vozidla za 780000 Kč, během 2 měsíců, poté smlouva zanikla.6. Nebylo sporu o tom, že žalovaný nezajistil prodej vozidla v dohodnuté době.7. Dopisem ze dne 2. 8. 2022 žalobce doložil, že vyzval žalovaného k vydání vozidla. Podle poštovní doručenky převzal žalovaný tuto výzvu dne 10. 8. 2022. To potvrdil i žalovaný.8. Kupní smlouvou ze dne 17. 8. 2022 žalobce prokázal, že žalovaný prodal vozidlo , jméno FO, za 780000 Kč. To potvrdil i žalovaný.9. Nebylo sporu o tom, že žalovaný předal žalobci celkem 390000 Kč z prodeje vozidla. Učinil tak nadvakrát, při jednáních účastníků ve dnech 30. 8. 2022 (140000 Kč) a 13. 9. 2022 (250000 Kč).10. Dopisem ze dne 25. 11. 2022 žalobce doložil, že vyzval žalovaného k vydání zbytku utržených peněz (390000 Kč) do 10 dnů. Z poštovní dodejky plyne, že výzva byla doručena žalovanému dne 5. 12. 2022.11. Žalovaný vysvětlil, že se nedovolává výše popsané písemné komisionářské smlouvy jako základu svého nároku na odměnu za prodej vozidla, nýbrž že v den bezprostředně předcházející prodeji vozidla (tj. 16. 8. 2022) se dohodl se žalobcem telefonicky na nové komisionářské smlouvě. V této nové smlouvě se dohodli tak, že žalovaný prodá vozidlo za 780000 Kč a že za to si ponechá polovinu kupní ceny jako odměnu.12. Když žalobce popřel toto tvrzení, tak žalovaný navrhl důkaz svojí výpovědí a záznamem elektronické komunikace mezi oběma účastníky prostřednictvím jejich mobilních telefonů. Žalovaný vypověděl, jak se telefonicky dohodli dne 17. 8. – že žalobce má prodat vozidlo p. , jméno FO, za 780000 Kč a že polovinu z kupní ceny si má ponechat. O hovoru popsal žalovaný, že při něm jel v autě a že svítilo slunce - jiné podrobnosti si nedokázal vybavit. Když však žalobce popřel takovou dohodu, nikdo jiný neslyšel rozhovor, záznam hovoru neexistuje a ani záznam elektronické komunikace mezi oběma účastníky neobsahuje údaje o jejich telefonátu či dohodě, nezbylo soudu než uzavřít, že důkaz účastnickou výpovědí nepostačí k prokázání tvrzení o dohodě. A to ani v kontextu s obsahem elektronických zpráv, jež si účastníci posílali a z nichž lze usoudit nejvýše na to, že jejich vztahy původně nebyly špatné. Proti existenci tvrzené dohody nepřímo hovoří obsah kupní smlouvy výše popsané. Tu žalovaný uzavřel jako zprostředkovatel, s odkazem na komisionářskou smlouvu ze dne 9. 4. 2021, nikoliv snad s odkazem na dohodu ze dne 16. 8. 2022.13. Žalobce rovněž popřel že by snad se žalovaným uzavřel dohodu o narovnání. Žalovaný tvrdil, že dohoda o narovnání nebyla sepsána a byla uzavřena ústně při jednání účastníků ve dnech 30. 8. 2022 a 13. 9. 2022. Navrhl k tomu důkaz svojí výpovědí, výpovědí svědkyně , jméno FO, , potvrzením o platbách z 30. 8. a 13. 9. 2022, prohlášením žalovaného o původu předaných peněz, které sepsal zástupce žalobce 13. 9. 2022, vyúčtováním za opravné práce od , právnická osoba, . a záznamy elektronické komunikace mezi žalobcem a , jméno FO, . Žalovaný vysvětlil, že v minulosti zajistil pro žalobce přepravu jeho vozidel a jejich opravy a že tak učinil prostřednictvím s. r. o. , právnická osoba, , kde je jednatelem, a proto se také jednání zúčastnila , jméno FO, , která pracuje pro onu společnost. Ta též přinesla na druhé jednání 250000 Kč a předala je žalobci za žalovaného jako část výtěžku prodeje. Její výpověď o narovnání se soudu jeví jako nekonkrétní (vypověděla, že něco se předalo, něco se vracelo, něco zaznělo apod.) – svědkyně si nevybavila podrobnosti jednání, dle svých slov se snažila při schůzkách především uklidnit oba účastníci a motivovat je k vzájemné dohodě. Stejně tak ani výpověď žalovaného nesvědčí o tom, že by na schůzkách došlo k narovnání. (Žalovaný popsal, že na první schůzce předal žalobci 2 převodovky, dostalo se mu pohrůžky trestním oznámením a potom předal žalobci 140000 Kč, podepsal doklad o předání peněz a domluvili se spolu na druhé schůzce. Že na druhé schůzce účastníci sepsali a podepsali protokol o původu peněz - že pocházejí z prodeje , Anonymizováno, - nic jiného nesepisovali a nepodepisovali a již tím žalovaný chápal celou věc jako vyřešenou.) O narovnání nesvědčí 2 příjmové pokladní doklady z 30. 8. 2022 a 13. 9. 2022 (když samotné předání obou částek nebylo sporné), ani prohlášení o původu předaných peněz, ze 13. 9. 2022 (o kterém účastníci uvedli, že je formuloval zástupce žalobce), ani vyúčtování služeb , právnická osoba, . pro žalobce, ani záznam elektronické zprávy od svědkyně žalobci, z 26. 8. 2022. Označené důkazy neprokazují dohodu o narovnání. Pochybnosti soudu o existenci dohody vyvolává i to, že jednání se účastnila osoba znalá práva (zástupce žalobce) a přitom z jednání nevzešel zápis o takové dohodě.14. K neprokázaným tvrzením soud nemůže přihlížet. Jako nepřiléhavá se soudu jeví i další obrana žalovaného – námitkou rozporu s dobrými mravy a kompenzační námitkou. Žalovaný se nemůže úspěšně dovolat rozporu s dobrými mravy tam, kde neprokázal vlastní tvrzení o průběhu skutkového děje. Totéž platí pro kompenzační námitku (tvrzení žalovaného o jeho vlastní pohledávce za žalobcem, na odměnu za zprostředkování prodeje vozidla), jež by měla pramenit právě z neprokázané komisionářské dohody.15. Soud tedy zjistil, že žalovaný měl ve svojí moci výše popsané vozidlo žalovaného. Navzdory výzvě k jeho vydání je prodal jiné osobě a vydal žalobci pouze polovinu výtěžku prodeje (390000 Kč). Nepotvrdilo se, že by se s ním dohodl na odměně za zprostředkování prodeje ani že by se s ním dohodl na narovnání. Je tedy povinen vydat mu i zbytek utržené kupní ceny. Ust. § 1402/2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů zapovídá neoprávněnému držiteli požadovat odměnu za prodej. Posuzovaný případ je sporem na základě nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 o.z.: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný je od 16. 12. 2022 v prodlení s vydáním zbytku získané kupní ceny 390000 Kč, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. (dle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) Proto soud vyhověl žalobě.16. Podle ust.§ 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.17. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí