7 C 118/2024-47 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 19. 2. 2024, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované žalobce poskytl na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7208024994 uzavřené dne 4. 8. 2022. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala takto poskytnutý úvěr žalobci vrátit a zaplatit za něj úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, který činil 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny na 1,93 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty i sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru, pravidelné poplatky a smluvní sankce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 209 700 Kč, na který uhradila celkem 42 350 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a úvěr ke dni 15. 11. 2023 zesplatnil a požadoval okamžité zaplacení celé dlužné částky. Jelikož žalovaná na výzvu k zaplacení nereagovala, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovanou 200 378,55 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 198 478,55 Kč (částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu), nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč a příslušenství.Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěru posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.Protože se žádný z účastníků k jednání, ke kterému byl řádné předvolán, nedostavil ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Soud nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu je mimo jiné vedeno řízení pod sp. zn. 60 C 23/2024 ve věci žalobce , právnická osoba, ., IČ , IČO, , proti žalované o zaplacení 2 012 138,98 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného hypotečního úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 29. 11. 2021 a pod sp. zn. 7 C 142/2024 řízení ve věci žalobce , právnická osoba, , IČ , IČO, , proti žalované o zaplacení 141 472,38 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2022 ve výši 160 000 Kč a dále dalších šest řízení o zaplacení v celkové částky 87 944,88 Kč s příslušenstvím.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce řádně nevyhodnotil příjmy a výdaje žalované, která ještě před poskytnutím předmětného revolvingového úvěru splácela další půjčky a úvěry. Žalobce vycházel pouze z údajů, které mu poskytla žalovaná, že je zaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč, je rozvedená. Tuto skutečnost si žalobce buď neověřil a pokud ano, tak ji neposoudil s odbornou péčí a úvěr žalované poskytl v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Při uvedeném čistém měsíčním příjmu žalovaná rozhodně nebyla schopna splácet tolik dluhů.Protože žalobce žalované poskytl na tuto neplatnou smlouvu 209 700 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce zaplatila 42 350 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 42 350 Kč a k vrácení jí tak zbývá 167 350 Kč (209 700 Kč – 42 350 Kč), které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.V projednávané věci byla převážně úspěšná žalovaná, ale protože jí žádné výdaje ve spojení s tímto řízením nevznikly, soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).