7 C 149/2024-56 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 11. 4. 2024 zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. 909612002 ze dne 21. 7. 2022 (čl. 27) ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 640,15 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou úvěru zavázala právnímu předchůdci žalobce splatit i kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 13 045,40 Kč, celkem tedy 23 045,40 Kč. Dne 18. 11. 2022 (viz čl. 25) uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je jen dodatkem shora uvedené smlouvy a závazek smluvních stran byla upraven tak, že jistina úvěru nově činila 19 460,99 Kč, které se žalovaná zavázala splatit právnímu předchůdci žalobce formou 32 pravidelných měsíčních splátek po 1 289,12 Kč. Spolu s novou jistinou úvěru se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce splatit i kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 21 790,85 Kč, celkem tedy 41 251,84 Kč nejpozději do 21. 7. 2025. Žalovaná však nedodržela sjednaný rozpis měsíčních splátek, a proto právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a žalované zaslal předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu a úvěr byl tak ke dni 21. 11. 2023 zesplatněn. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalované povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dne 8.12.2022 právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobce rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek (viz čl. 6), na základě, které byla pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovanou postoupena na žalobce. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 20 974,12 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 16 999,12 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3 570,89 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 304,11 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 83,83 Kč a 48 Kč jako náhradu na účelně vynaložené náklady mimosoudních vymáhání spojené s uplatněním pohledávky. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na dluh uhradila 1 000 Kč, která byla alokována na postoupenou jistinu pohledávky.Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované tak, ž nahlédl do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací a dospěl k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet.Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalované toliko z informací, které získal nahlédnutím do výše uvedených registrů, ale už se nepřesvědčil o skutečných příjmech žalované a jejích výdajích, alespoň nahlédnutím do jejich výpisů z účtu. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele-žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 19 460,99 Kč, na kterou žalovaná plnila, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalované k vrácení zbývá 4 000,88 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ale přestože žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, soud žádnému z účastníků řízení, právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalované dosud s projednáním věci žádné náklady nevznikly.