7 C 183/2024-14 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobkyně se domáhala svou žalobou uplatněnou u soudu dne 4. 7. 2024 vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům ve , adresa, s tím, že žalovaný je synem žalobkyně a do roku 2020 mezi nimi nevznikaly žádné zásadní problémy, žalovaný řádně pracoval a podílel se na nákladech spojených s bydlením. Žalovaný si, ale vzal půjčku za účelem podnikání, přestal pracovat, splácet úvěr a přispívat na úhradu nákladů spojených s bydlením. Vůči žalobkyni se začal chovat velmi nevhodně, arogantně až vulgárně, bere si bez jejího svolení potraviny, které žalobkyně nakoupí. Je proti němu vedeno exekuční řízení pro částku 646 271 Kč. Dne 18.3.2024 se do domu žalobkyně dostavil exekutor a v rámci exekuce sepsal i věci patřící žalobkyni. S ohledem na výhružky ze strany žalovaného, byla žalobkyně nucena se ze svého domu odstěhovat do nájemního bytu, kde musí hradit nájemné. Žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 23. 4. 2024 k vystěhování (viz čl. 5 a 6), ale bezvýsledně. Stalo se, že žalovaný žalobkyni do jejího domu nevpustil.2 Protože byl žalovaný k jednání řádně předvolán, ale včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3 Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je čp. , Anonymizováno, , rodinný dům.4 Soud projednávanou věc posoudil dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, podle kterého, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. U věcí nemovitých nelze žalovat na vydání nemovitosti, nýbrž vždy jen na vyklizení nemovitosti, což je odůvodněno potřebou uložit takové plnění, kterému odpovídá zákonem upravený způsob výkonu rozhodnutí (exekuce), čímž je u nemovitých věcí jen vyklizení.5 Na základě shora uvedeného, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je opodstatněná. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí a žalovaný je užívá bez právního důvodu, neprávem je zadržuje, když žalobkyně coby vlastník těchto nemovitostí nesouhlasí, aby žalovaný nadále tyto nemovitosti užíval. Soud tedy žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit ve lhůtě 15 ti dnů ode dne právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a protože byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, přiznal jí soud náklady řízení v částce 18 552 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta za čtyři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (4x 2 500 Kč a 4x 300 Kč) dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 2 352 Kč.