7 C 201/2024-48 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 29. 4. 2024 zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o spotřebitelném úvěru č. , č. úvěru, ze dne 20. 10. 2021 ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěru právnímu předchůdce žalobce zaplatit 6 176 Kč, což je součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 395 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27,48 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 721 Kč a pojistného. Celkovou částku ve výši 16 176 Kč se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce v 52týdenních splátkách po 312 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.10.2022. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, čímž porušila své závazky vyplývající ze smlouvy. Na dluh uhradila pouze 3 000 Kč a poslední splátka byla žalovanou uhrazena 8. 11. 2021. Ke dni 7. 5. 2022 právní předchůdce žalobce provedl vyčíslení s tím, že dlužná jistina činila 7 312,90 Kč a dlužný poplatek 5 113,10 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 312,90 Kč úrokem ve výši 27,48 % ročně sjednaným ve smlouvě, a to od 20. 10. 2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci (viz čl. 21). Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství 18 715,68 Kč, když její příslušenství tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 18 715,68 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Žalobce po žalované požaduje zaplacení 12 426 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 312,90 Kč a dlužného poplatku ve výši 5 113,10 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 914,69 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 175,85 Kč, úroky ve výši 27,48 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 28. 9. 2023 do zaplacení a 8,5% úrok z prodlení z dlužné jistiny jdoucí rovněž od 28. 9. 2023 do zaplacení.Před poskytnutím úvěru žalované, posuzoval právní předchůdce žalobce její úvěruschopnost tak, že provedl vyhodnocení informací získaných od žalované, které ověřil oproti jí předložených dokladů a tyto informace zaznamenal do zákaznické karty žalované.Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , č. úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalované byl právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci krom dlužné jistiny uhradit 6 176 Kč formou po sobě jdoucích pravidelných měsíčních splátek ve výši 312 Kč.Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že žalovaná v době žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla svobodná, bydlela v nájmu, měla středoškolské vzdělání, jednu vyživovací povinnost, byla na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činil 10 600 Kč. Jiný spotřebitelský úvěr nečerpala. Tyto skutečnosti právní předchůdce žalobce ověřil z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.Soud nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu je mimo jiné vedeno řízení pod sp. zn. 6 EXE 800/2021, ve které byla nařízena exekuce žalované dne 27. 8. 2021 pro zaplacení 42 985 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalované toliko z informací, které mu poskytla sama žalovaná, ale již se nepřesvědčil o jejích výdajích, alespoň nahlédnutím do výpisu z účtu. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele-žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 10.000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce zaplatila 2 687,10 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 2 687,10 Kč a k vrácení jí tak zbývá 7 312,90 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože každý z účastníků měl v řízení úspěch jen částečný, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.