3 C 118/2025-11 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 20. 6. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. Tvrdil, že se se změnily okolnosti významné pro vyměření výživného a žalovaná je již schopna sama se živit.2. Žalovaná nesouhlasila s návrhem a navrhla jeho zamítnutí. Zároveň navrhla vzájemným návrhem (vzájemnou žalobou) zvýšení výživného od listopadu 2024. Její návrh však byl neúplný, když z něho nebylo možno zjistit, kolik žalovaná požaduje. Proto soud vyzval žalovanou usnesením ze dne 28. července 2025, 3 C 118/2025-7 k doplnění nezbytných náležitostí podání a poučil ji, že soud odmítne vzájemnou žalobu a nebude se jí dále zabývat, pokud žalovaná nevyhoví výzvě. Žalovaná nedoplnila vzájemný návrh. Soud jej tak odmítl postupem dle ust. § 43 odst. 2 občanského soudního řádu, protože jeho nedostatky brání jeho projednání. Tomu odpovídá III. výrok tohoto rozsudku.3. K rozhodnutí tak zbyla pouze žaloba na zrušení vyživovací povinnosti. Soud o ní rozhodl bez jednání, na základě předložených listin, když obě strany souhlasily s takovým postupem.4. Soudu je známo z jeho úřední činnosti, že o výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem tohoto soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 0 P 8/2008-93. Žalobci jím byla uložena povinnost platit výživné 3300 Kč měsíčně, vždy do 15. dne v kalendářním měsíci předem a doplatit dluh vzniklý zvýšením výživného. V onom řízení soud zjistil, že žalovaná studovala ve druhém ročníku střední školy a úměrně tomu se zvýšily tak její náklady v souvislosti s tímto vzděláváním. Přirozeným způsobem (v souvislosti s vyšším věkem) se zvýšily i její potřeby na stravování, oblékání a hygienické potřeby. Žalovaná měla rovněž zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem v podobě nákupů bifokálních brýlí. Žalobce pobíral invalidní důchod třetího stupně, 17.733 Kč měsíčně. Tvrdil, že pečuje 24 hodin denně o invalidní manželku, přičemž při takové péči je zde nárok na příspěvek na péči o osobu blízkou ve čtvrtém stupni, který k 1. 7. 2024 měl být zvýšen na 27.000 Kč měsíčně. Žalobce měl pouze jedno nezaopatřené dítě. Matka žalované měla dvě nezaopatřené děti, v období od září 2021 do června 2023 byla zaměstnána ve , právnická osoba, , kde si vydělala v průměru 14.237 Kč měsíčně (po zdanění), poté byla od 1. 7. 2023 evidována u Úřadu práce ČR v evidenci uchazečů o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti od 1. 7. 2023 do 30. 11. 2023 10.879 Kč měsíčně, ve vyšší výši 8.368 Kč měsíčně a v nižší výši 7.532 Kč). Z dávek státní sociální podpory pobírala matka žalované měsíčně příspěvek na bydlení 3.301 Kč a přídavky na nezletilé 3.050 Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud návrhu matky vyhověl a výživné zvýšil, ale až s účinností od 1. 9. 2023, kdy nezletilá měla již navýšené výdaje v souvislosti se studiem na střední škole a otci již měl valorizován důchod na částku 17.373 Kč měsíčně. Soud přihlížel i tomu, že se žalobce stýkal se žalovanou jen výjimečně a dával jí drobné finanční dárky.5. Žalovaná doložila potvrzením Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy, , adresa, že studuje v oboru Operátor skladování, denní formou studia. Protože potvrzení bylo ze dne 10. 7. 2025 a začal již nový školní rok, ověřil soud dotazem na školu, že žalovaná pokračuje ve studiu i ve školním roce 2025/2026.6. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 914 o.z. platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle ust. § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Konečně podle ust. § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.7.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o tom, že nedošlo k takové změně poměrů (oproti stavu existujícímu v době posledního rozhodování o výživném), která by snad odůvodnila zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované. Žalovaná se stále připravuje na budoucí povolání studiem. Jedná se o denní studium. Nelze tak rozumně předpokládat, že by si vedle něj mohla zajistit obživu. Proto soud zamítl žalobu.9. Žalobce neuspěl v tomto sporu. Žalovaná však neuplatnila právo na náhradu nákladů řízení a lze předpokládat, že jí zatím žádné nevznikly. Tomu odpovídá II. výrok tohoto rozsudku – soud nepřiznal žádné ze stran právo na vzájemnou náhradu nákladů řízení.