6 C 161/2025-97 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 382.200,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11.540,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 382.200,20 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 366.133,20 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 11.800 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení. V žalobě uvedl, že jeho předchůdce, , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřel dne 19. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 365.888 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 13,99 % a poplatky pravidelnými splátkami. Protože se ale žalovaný se splácením dluhu dostal do prodlení, předchůdce žalobce v souladu se smluvními podmínkami celý zůstatek dluhu včetně příslušenství zesplatnil ke dni 2. 11. 2024. Pohledávka z úvěru byla postoupena žalobci.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2023 (č. l. 11 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 365.888 Kč. Z listiny označené jako „podklady pre súdne konanie“ (na č. l. 5 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že žalovaný úvěr ve sjednané výši čerpal dne 29. 11. 2023 a že na dluh v nepravidelných splátkách uhradil celkem 58.827,10 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku z úvěru žalobci (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 24 soudního spisu).7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce soudu sdělil, že jeho předchůdce vycházel z průměrné mzdy žalovaného ve výši 20.921,71 Kč ověřené z výpisů z běžného účtu. Tyto výpisy žalobce předložil soudu, ten z nich ale zjistil, že žalovaný měl v období od května 2023 do poskytnutí úvěru na závěr měsíce vždy záporný zůstatek, vyjma měsíce října 2023, kde ovšem kladný zůstatek na konci měsíce byl zapříčiněn čerpáním jiného úvěru. Z dokumentu „posouzení úvěruschopnosti klienta (na č. l. 60 soudního spisu) vyplynulo, že předchůdce žalovaného kalkuloval s výdaji žalovaného na bydlení a další živobytí ve výši 11.497 Kč (což je částka pro dospělého pracujícího člověka při současných cenách nereálná) a počítal i s dřívějšími závazky žalovaného se splátkami v celkové výši 6.066 Kč, které měly být nahrazeny novým úvěrem se splátkou 6.246 Kč (ve výsledku tedy měl žalovaný díky konsolidaci platit měsíčně více, než platil před konsolidací).8. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval skutečné výdaje žalovaného na živobytí a stav jeho závazků. Nevzal v potaz ani deficitní hospodaření žalovaného s prostředky na účtu. Předchůdce žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).9. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 365.888 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky po odečtení sumy částečných úhrad (viz bod 6 tohoto odůvodnění).10. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 66 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 20.861 Kč jako poměrná část (32 %) z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na soudním jednání) po 9.860 Kč podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a dále náhrady ve výši 15.289 Kč za zaplacený soudní poplatek..