6 C 171/2025-70 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 19.419,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.065,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 19.419,69 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 17.740,17 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. V žalobě uvedl, že jeho předchůdce, , právnická osoba, , jednající prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalované dne 4. 12. 2022 poskytnuto 18.282 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru spolu s úrokem a poplatky pravidelnými splátkami po 1.181 Kč od 17. 1. 2023. Protože se žalovaná se splácením dluhu dostala do prodlení, předchůdce žalobce v souladu se smluvními podmínkami celý zůstatek dluhu včetně příslušenství zesplatnil ke dni 31. 8. 2023. Pohledávka z úvěru byla postoupena nejprve , právnická osoba, ., a posléze žalobci.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2022 (č. l. 10 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, , právnická osoba, , se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 18.282 Kč na zakoupení lednice a pračky. Smlouva obsahuje prohlášení žalované, že je rozvedená, bydlí v nájmu, pracuje ve službách, má čistý měsíční příjem ve výši 31.000 Kč, náklady na domácnost ve výši 1.500 Kč a finanční závazky ve výši 11.000 Kč.7. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že jeho předchůdce vycházel při posouzení úvěruschopnosti toliko z prohlášení žalované.8. Z přehledu úvěrového účtu na č. l. 16 soudního spisu soud zjistil, že úvěr byl dne 5. 12. 2022 čerpán a žalovaná na něj uhradila pouze jednu splátku ve výši 1.200 Kč.9. Pohledávka z úvěru byla postoupena , právnická osoba, . (viz notářský zápis na č. l. 5 a násl. soudního spisu) a posléze žalobci (viz oznámení na č. l. 21 soudního spisu).10. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval příjem žalované, její skutečné výdaje bydlení a ostatní živobytí a stav jejích závazků. Předchůdce žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované a úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).11. Protože předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18.282 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky po odečtení částečné úhrady (viz bod 8 tohoto odůvodnění).12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku, náleželo žalované, které však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.