6 C 69/2025-52 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím. Žalobu opřel o tvrzení, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, na jejímž základě poskytl žalovanému 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky v celkové výši 52.343,40 Kč ve čtyřech měsíčních splátkách po 17.043,40 Kč. Protože žalovaný nic nezaplatil, stal se celý dluh včetně příslušenství splatným dne 17. 2. 2025. Ve smlouvě byl dojednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení, smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky pro případ marného uplynutí patnáctého dne od počátku prodlení a poplatky za SMS upomínky ve výši 50 Kč (žalobce jich zaslal celkem šest) a doporučenou upomínku ve výši 500 Kč.2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že byl ve smluvním vztahu slabší stranou (protože podniká v oblasti pojišťovnictví, nikoliv v oboru financí) a že žalobce svého postavení strany silnější zneužil vnucením smlouvy s podmínkami natolik nevýhodnými, že bylo evidentně jejich smyslem dostat žalovaného do platební neschopnosti. Namítl také, že sjednaný úrok je nemravný a že neměl možnost ovlivnit znění smlouvy, která je zjevně nespravedlivá. Uvedl, že je ochoten splatil jen poskytnutou jistinu ve splátkách po 7.000 Kč.3. Soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným 30. 12. 2024 smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. 94236/155199 (viz smlouvu na č. l. 8-9 soudního spisu). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému 35.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně příslušenství splatit ve čtyřech splátkách po 13.010,85 Kč splatných vždy do prvního dne v měsíci počínaje únorem 2025. Ve smlouvě byla výslovně uvedena celková částka, kterou měl žalovaný splatit, tj. 52.343,40 Kč. Smlouva rovněž obsahuje účel úvěru, kterým byl nákup zařízení. Ve smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení, náhrada účelně vynaložených nákladů pro případ prodlení podle ceníku, který tvořil součást smlouvy, a smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky pro případ marného uplynutí patnáctého dne kalendářního měsíce od počátku prodlení. Čl. XI. bod 2 obsahuje prohlášení žalovaného, že mu byla dána možnost navrhnout změny stávající smluvní dokumentace, ten ale tuto možnost nevyužil. Žalobce žalovanému zaslal šest SMS upomínek (čtyři takto označené, a další dvě, jejichž obsahem bylo upozornění na splatný závazek a výzva k plnění, viz č. l. 12 a 14 soudního spisu) a písemnou výzvu k plnění ze dne 16. 2. 2025 (viz č. l. 15 soudního spisu).4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka 35.000 Kč (a potvrzuje to i výpis na č. l. 5 soudního spisu).5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 35.000 Kč a žalovaný měl ve splátkách vrátit celkem 52.343,40 Kč. Protože žalovaný nesplatil první splátku, měl žalobce podle smlouvy právo zesplatnit zbytek dluhu (jistinu ve výši 35.000 Kč s poplatkem ve výši 17.043,40 Kč, viz čl. VIII bod 6 smlouvy). Účastníci si ve smlouvě dohodli také smluvní úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) a smluvní pokutu (§ 2048 a násl. o. z.).6. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal žalobu důvodnou. K námitkám žalovaného je pak dlužno dodat následující:7. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný uzavíral smlouvu jako slabší strana. Sám uvedl, že podniká v oblasti pojišťovnictví; tento obor nepochybně náleží do oblasti financí. Žalovaný musel z titulu své podnikatelské činnosti disponovat dostatečnou finanční gramotností pro pochopení smluvních ujednání. Smlouva byla koncipována srozumitelně, s jednoznačně uvedenými povinnostmi a zejména výší plnění. Žalovanému snad lze přisvědčit, že úvěr byl drahý, nicméně podmínky úvěru soud neshledal v rozporu s dobrými mravy. Žalovanému se v projednávané věci v žádném případě nemůže dostat ochrany, která by náležela spotřebiteli. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , „případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu“. Nejvyšší soud v této věci dále uzavřel, že „samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy.“ V projednávané věci soud neshledal žádné zvláštní okolnosti, které by vyžadovaly užití korektivu dobrých mravů. Ostatně sám žalovaný se v tomto ohledu vyjadřoval pouze obecně, konkrétní okolnosti neuvedl a důkazy k takovým tvrzením nenabídl.8. Soud připomíná také to, že ve vztazích mezi podnikateli se není možno dovolávat neplatnosti smlouvy z důvodů lichvy (§ 1797 o. z.), ovšem ani zde nebyla žalovaným uplatněna konkrétní tvrzení. Ani smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky ve vztazích mezi podnikateli nebyla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Její účinek byl zejména preventivní – měla ochránit věřitele před prodlením dlužníka.9. Konečně z textu smlouvy vyplynulo, že žalovaný měl možnost obsah smlouvy modifikovat, ale nevyužil toho. Z žádného z provedených důkazů opět nevyplynulo, že by se jednalo o smlouvu adhezní. Jak ovšem uvedl Nejvyšší soud ve výše uvedeném rozhodnutí, „pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže“.10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzal ale v potaz omezené finanční možnosti žalovaného a současně i souhlas žalobce se splátkami dluhu, a postupem podle § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalovanému dluh uhradit ve výše uvedených splátkách.11. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 17.814 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis prosté výzvy k plnění a sepis žaloby), z toho dva po 4.300 Kč a jeden (sepis výzvy) po 2.150 Kč (§ 11 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.173 Kč.