7 C 197/2025-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 19. 6. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2023 v celkové výši 13 300 Kč. Tuto částku právní předchůdce žalobce žalovanému poukázal na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (viz čl. 9). Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. V upomínce ze dne 13. 12. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a zároveň byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 (viz čl. 10) společnosti , právnická osoba, ., , Anonymizováno, a ta následně pohledávku postoupila na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne. Ke dni podání žaloby žalovaný na dluh uhradil 2 527 Kč a předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 773 Kč splatné 13. 12. 2023 spolu s příslušenstvím.Právní předchůdce žalobce k ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval od žalovaného doložení jeho příjmu.Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil, a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26. 9. 2023 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 330 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit právnímu předchůdci žalobce spolu se sjednaným úrokem.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když shora tvrzené skutečnosti o posuzování úvěruschopnosti žalovaného jsou zcela nedostatečné.Protože, ale právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 13 300 Kč, na které žalovaný zaplatil dle tvrzení žalobce 2 527 Kč a k doplacení tak zbývá žalovaná částka, o kterou se žalovaný obohatil na úkor právní předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce, na nějž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, tedy na vrácení 10 773 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142a o.s.ř., když žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 a 3x 100 Kč) dle§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 315 Kč.