7 C 209/2025-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 6. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2024 č. 465609001 ve výši 16 000 Kč, které žalované poukázal na její účet č. , č. účtu, v. s. , Anonymizováno, , a který měl být splacen do 1. 11. 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se tak do prodlení s vrácením úvěru. Žalobce, na kterého pohledávka za žalovanou přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (viz čl. 6), tak po žalované požaduje zaplacení nesplaceného jistiny ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru.Protože byla žalovaná k nařízenému jednání řádně předvolána a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 29. 8. 2024 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit právnímu předchůdci žalobce do 30 dnů.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce v řízení ani netvrdil, že by jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalované posuzoval její úvěruschopnost ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.Protože, ale právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 16 000 Kč, na kterou žalovaná ničeho nezaplatila, obohatila se tak na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce, na nějž byla pohledávka za žalovanou postoupena, má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, tedy na vrácení 16 000 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 615 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 315 Kč.