7 C 234/2025-43 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 29. 7. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který mu poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), IČ , IČO, , ve výši 53 244 Kč splatné 19.12.2024, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 61702351 ze dne 19. 12. 2022. Právní předchůdce žalobce takto žalovanému poukázal na jeho účet č. , č. účtu, dne 19.12.2022 částku ve výši 16 400 Kč, dne 24. 2. 2023 částku ve výši 16 000 Kč, dne 7. 3. 2023 částku ve výši 16 400 Kč a 7.6.2023 částku ve výši 4 444 Kč, celkem 53 244 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale do data splatnosti je nevrátil a dostal se tak do prodlení s úhradou úvěru. V upomínce ze dne 6. 9. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný uhradil žalobci na dluh pouze 36 844,40 Kč a žalobce požaduje po žalovaném zaplacení zbývající jistiny ve výši 16 399,60 Kč (53 244 Kč – 36 844,40 Kč). Společnost , právnická osoba, . svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupila na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , a ta pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupila na žalobce. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobce posoudil na základě informací zjištěných z dokladů o jeho příjmech.2. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, smlouvu, na základě, které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr na 24 měsíců.4. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta první).6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost absolutní, což již bylo rovněž judikatorně vyřešeno (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.7. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, neboť právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného, když vycházel pouze z jeho příjmů.8. Protože však právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 53 244 Kč a žalovaný zaplatil 36 844,40 Kč, obohatil se tak žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., o žalovanou částku, když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce, na nějž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu (v rozsahu dosud nesplaceném žalovaným), spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.9. Protože byl žalobce v řízení plně úspěšný, náleží mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení v částce 2 615 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14a zákona č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 315 Kč.