7 C 248/2025-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 19. 8. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2024 ve výši 20 000 Kč, které žalovanému poukázal na účet č.2. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal žalobci s poskytnutou zápůjčkou uhradit i poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč do 13. 6. 2024. Žalovaný, ale své smluvní závazky řádně a včas neplnil. Ke dni podání návrhu zaplatil 3 735 Kč, kterými byla ponížena smluvní pokuta. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za odeslání písemných výzev ve výši 2 500 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení 26 175 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 6 175 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále smluvní pokutu v částce 4 885 Kč, neboť smluvní pokuta byla účastníky sjednána ve smlouvě ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč jdoucí od 14. 6. 2024 do 19. 8. 2025, tj. 8 620 Kč, která byla ponížena o zaplacenou částku ve výši 3 735 Kč (8 620 Kč – 3 735 Kč). Před uzavřením smlouvy si žalobce vyžádal od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů, vyžádaných od žalovaného, příp. nahlédnutím do relevantních databází. Zjištěné informace byly žalovaném vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.3. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou poskytl na účet žalovaného č. , Anonymizováno, a žalovaný se zavázal zápůjčku i poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobci ve výši 6 175 Kč uhradit do 13. 6. 2024.5. Ze soudního systému ISAS bylo zjištěno, že u zdejšího soudu je vedeno řízení pod sp. zn. 10 C 35/2025, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel 26. 2. 2024 smlouvu o úvěru se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě, které mu bylo poskytnuto 50 000 Kč, které nesplácí, dále je zde vedeno řízení pod sp. zn. 13 C 254/2025, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel 3. 5. 2024 smlouvu o úvěru se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě, které mu bylo poskytnuto 8 000 Kč, které nesplácí a řízení pod sp. zn. 7 C 275/2025, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel 29. 11. 2022 smlouvu o meziúvěru se společností ČSOB stavební spořitelna, a.s., IČ , IČO, , na základě které mu bylo poskytnuto 600 000 Kč, a které rovněž nesplácí.6. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný, a které si rozhodně řádně neověřil, např. výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by získal představu, jakých příjmů žalovaný dosahuje a jaké jsou jeho konkrétní výdaje, zda mu zbývají finanční prostředky na zaplacení předmětné zápůjčky. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.10. Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 20 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 3 735 Kč, obohatil se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 3 735 Kč a k vrácení mu tak zbývá 16 265 Kč, které mu soud uložil zaplatit žalobci spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.11. Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný pouze v nepatrné části, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.