10 C 161/2025-57 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 942,29 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným, jako podnikatelem identifikovaným pomocí IČ, uzavřela dne 29. 12. 2023 smlouvu o kontokorentním úvěru č. , hodnota, , na základě které opakovaně poskytovala žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši úrokové sazby dle ceníku žalobkyně. Žalovaný se dále zavázal udržovat na účtu výši obratu vypočtenou za období 3 bezprostředně po sobě následujících kalendářních měsíců ve výši 150 % aktuálního limitu kontokorentu. Žalovaný však porušil smluvní podmínky, když neudržel na účtu minimální obrat a kontokorent ve stanovené lhůtě neuhradil. Proto žalobkyně nejprve ke dni 6. 7. 2024 prohlásila kontokorent za splatný ve splátkách a převedla dlužnou částku ve výši 55 068,29 Kč na splátky, kdy výši pravidelné splátky určila v částce 1 000 Kč měsíčně. Datum první splátky byl stanoven na den 2. 8. 2024. Současně došlo ke snížení úrokové sazby z 17,90 % ročně na 16,90 % ročně. Žalovaný však ani poté neuhradil ničeho. Proto žalobkyně prohlásila kontokorent za splatný okamžitě ke dni 16. 10. 2024. Ani poté žalovaný nic nezaplatil. Proto se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celé dlužné částky tvořené dlužnou jistinou úvěru ve výši 55 068,29 Kč, dlužnými poplatky ve výši 3 874 Kč. Dále žádala dlužný úrok za období od 7. 7. 2024 do 16. 10. 2024 ve výši 2 702,10 Kč a nadto po něm žádala i smluvní úroky, které v souladu se smlouvou navýšila na sazbu 2 x 12,75 % ročně, tedy na sazbu 25,50 % ročně, a to jednak v kapitalizované výši 9 540,70 Kč za období od 17. 10. 2024 do 16. 6. 2025 a dále ve shodné výši z částky 55 068,29 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení.2. Soudu se nepodařilo obvyklým úředním postupem zjistit místo pobytu žalovaného, proto mu byl ustanoven opatrovník. Ten neměl k žalobě námitek.3. Ze žádosti o úvěr, smlouvy o kontokorentním úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 12. 2023 a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu „Firemní kontokorent startovací“, ve které se žalobkyně zavázala za podmínek daných Všeobecnými obchodními podmínkami, jež tvořily nedílnou součást smlouvy, poskytovat žalovanému coby podnikateli kontokorentní úvěr až do limitu 50 000 Kč. Kontokorentní úvěr byl žalovanému poskytnut k účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobkyni úroky ve výši úrokové sazby stanovené v Ceníku. Ke dni uzavření smlouvy tato úroková sazba činila 17,90 % ročně, přičemž žalobkyně byla oprávněna tuto úrokovou sazbu jednostranně měnit. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni hradit i ceny související s vedením kontokorentu. Konečný termín splatnosti kontokorentu byl ve smlouvě sjednán ke dni 28. 12. 2024 s tím, že byla sjednána automatická prolongace smlouvy, a to i opakovaně vždy o 1 rok, nebude-li smlouva písemně ve stanovené lhůtě některou ze stran ukončena. Pro případ porušení smlouvy ze strany žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně pozastavit nebo zcela odmítnou čerpání kontokorentu a za následně stanovených podmínek prohlásit kontokorent za splatný. Konkrétně při prodlení s úhradou delším než 30 dní, byla žalobkyně oprávněna ukončit čerpání kontokorentu a prohlásit jej za splatný v jí stanovených splátkách, jež mohly být rozloženy nejdéle do pěti let. Zároveň žalovaný se pro tento případ zavázal hradit i úrok zvláště stanovený v ceníku žalobkyně, jakož i ceny spojené se správou této pohledávky. V případě nehrazení takto stanovených splátek byla žalobkyně oprávněna úvěr okamžitě zesplatnit.4. Z přípisu ze dne 6. 7. 2024 nazvaného „Informace o ukončení poskytování Vašeho kontokorentního úvěru a nastavení splátek k jeho doplacení“ plyne, že žalobkyně pro neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného prohlásila ke dni 2. 7. 2024 kontokorent žalovaného za splatný ve stanovených splátkách. Dlužná částka činila 55 068,29 Kč a byla převedena na úvěrový účet. Výše splátky byla stanovena částkou 1 000 Kč měsíčně, úroková sazba činila 16,90 % ročně, datum první splátky 2. 8. 2024, datum poslední splátky 2. 7. 2029.5. Z přípisu ze dne 14. 9. 2024 plyne, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu 7 011 Kč jakožto neuhrazených splátek a poplatků a úroků. Žalovaný byl upozorněn, že nebude-li částka uhrazena nejpozději do 16. 10. 2024, dojde k zesplatnění celého úvěru. Následný přípis žalobkyně ze dne 16. 10. 2024 pak obsahoval rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky 61 746 Kč.6. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní opětovně vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu sepisu přípisu, tedy k datu 20. 6. 2025 činila celkem 71 341,12 Kč. Žalovaný byl v tomto přípise upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.7. Z jednotlivých výpisů z úvěrového účtu vyplývá postupné narůstání dluhu žalovaného, z celkového přehledu pak plyne, že ke dni 30. 6. 2025 činil dluh žalovaného celkem 71 770,19 Kč, z čehož částka 55 068,29 Kč představovala dlužnou jistinu úvěru, částka 2 702,10 Kč řádný úrok, částka 3 874 Kč dlužné poplatky a částka 10 125,80 Kč úrok z prodlení.8. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Žaloba je částečně důvodná.13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, v části týkající se podnikatelských závazků fyzických osob, zejména § 122 odst. 5 tohoto zákona. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému opakovaně poskytovala finanční prostředky až do sjednaného limitu. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částku nevrátil, nehradil ani následně umožněné splátky úvěru, jimiž měl uhradit jak dlužnou jistinu, úroky, úroky z prodlení a poplatky dle ceníku žalobkyně. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou a s § 1931 o. z. celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru, kapitalizovanými úroky a poplatky, což odpovídá částkám 58 942,29 Kč (dlužná jistina úvěru a dlužné poplatky) a 2 702,10 Kč (dlužné úroky). A protože žalovaný dosud nic z toho nezaplatil, uložil mu soud povinnost tyto částky žalobkyni zcela uhradit. Současně soud vyhověl žalobě i částečně ohledně úroků z prodlení. Na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Výše těchto úroků z prodlení je však limitována výše uvedeným § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 122 odst. 1 tohoto zákona, který stanoví maximální výši těchto úroků z prodlení, pokud se dlužník, fyzická osoba nespotřebitel, ocitne v prodlení se svým peněžitým dluhem po dobu delší než 90 dní. Tato výše pak nesmí přesáhnout výši úroků z prodlení stanovených dle příslušných právních předpisů. Proto soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému za prvních 90 dní prodlení právo na požadované úroky z prodlení (smluvní), za další dobu pak již jen ve výši určené dle nařízení vlády č 351/2013 Sb., v platném znění. Konkrétně tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení v částce 6 378,42 Kč (představující kapitalizované úroky z prodlení ve smluvní výši za prvních 90 dní prodlení a kapitalizované úroky z prodlení v zákonné výši od 91. dne prodlení do 16. 6. 2025) a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 55 068,29 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že poměřoval úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené