57 C 14/2025-70 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 3. 9. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal 16. 11. 2021, byl žalovanému poskytnut 16. 11. 2021 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 59,86% splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 319 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2021. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/skončení pracovního poměru a po dobu odkladu splátek tedy od 11. 6. 2023 do 10. 7. 2023 a od 11.11.2023 do 10. 2. 2024 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný, ale dále neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splácet poskytnutý úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo automatiky k zesplatnění celého úvěru.Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 33 559,91 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 29 436,17 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 123,74 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 600 Kč, smluvní pokutu z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného ve výši 14 833,52 Kč (33 559,91 Kč + 1 497 Kč a 14 833,52 Kč = 51 489 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistivě úvěru ve výši 29 436,17 Kč jdoucím od 18. 6. 2024 do zaplacení.Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.) Z výše uvedeného pak bylo zjištěno, že volné zdroje u žalovaného ke splácení jsou dostatečné, Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o poskytnutí úvěru evidován v insolvenčním rejstříku.Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobce, coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému 55 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit 119 484 Kč v 36měsíčních splátkách po 3 319 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,86 %.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce nezjišťoval řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel toliko z informací od žalované a tyto nijak neověřoval. Žalobce měl sice k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, ale tento výpis byl za měsíc únor 2020, tedy daleko před tím, než-li byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavírána, tj. 16. 11. 2021. Navíc za tento měsíc měl žalovaný na svém účtu mínusový zůstatek. Dále z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný od 1. 1. 2020 měl pracovat u společnosti , právnická osoba, , ale v únoru 2020 mu výplata přišla od společnosti , právnická osoba, ., jak vyplývá ze shora uvedeného výpisu z účtu. Žalobce tedy svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalovanému poskytl na tuto neplatnou smlouvu 55 000 Kč, obohatila se žalovaný na úkor žalobce, ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému k zaplacení zbývá 29 436,17 Kč (zbývající dlužná jistina) které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože v projednávané věci nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.