57 C 15/2025-65 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 9. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal 13. 9. 2024, byl žalovanému poskytnut 16. 9. 2024 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 88,17% splácet ve 24 měsíčních splátkách po 6 145 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2024. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 753 Kč měsíčně. Žalovaný, ale neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splácet poskytnutý úvěr, když na úvěr ničeho nezaplatil. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo automatiky k zesplatnění celého úvěru.Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 73 003,75 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 003,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného ve výši 19 710 Kč, úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 000 Kč jdoucím od 28. 12. 2024 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr za tři neuhrazené měsíční úhrady, celkem 2 259 Kč (73 003,75 Kč + 998 Kč + 400 Kč + 19 710 Kč + 2 259 Kč = 96 370,75 Kč). Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.) Z výše uvedeného pak bylo zjištěno, že volné zdroje u žalovaného ke splácení jsou dostatečné, Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o poskytnutí úvěru evidován v insolvenčním rejstříku.Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem, coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému 60 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit 129 408 Kč ve 24měsíčních splátkách po 6 145 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 88,17 %.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce nezjišťoval řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel toliko z informací od žalovaného. Žalovaný žalobci sice předložil výpis ze svého běžného účtu, ale zde byly zachyceny pouze příjmy od zaměstnavatele a žalobce si již nijak neověřoval jaké má žalovaný skutečné výdaje. Žalobce tedy svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalovanému poskytl na tuto neplatnou smlouvu 60 000 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce, ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému k vrácení zbývá 60 000 Kč (zbývající dlužná jistina), které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 25 %, když se po žalovaném domáhal zaplacení 96 370 Kč a přiznáno mu bylo 60 000 Kč. Náklady řízení žalobce pak tvoří soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v částce 4 169 Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (4x 4 980 Kč a 4x 450 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání dne 23. 3. 2026 v částce 786 Kč a náhrada za ztrátu času na cestě za 4 půlhodiny po 150 Kč (náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času na cestě je nutné vydělit dvěma, neboť právní zástupce žalobce se tentýž den účastnil jednání i ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 57 C 14/2025), takže částka představuje 693 Kč a 21% DPH ve výši 4 706,73 Kč. Náklady řízení žalobce představují 31 288,73 Kč a 25 % z této částky činí 7 822 Kč.