6 C 237/2025-51 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 21.000 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 21.000 Kč od 30. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4.395 Kč. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému dne 26. 8. 2024 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný měl hradit každý měsíc přirostlé úroky a jistiny kdykoliv za dobu trvání smlouvy, jež byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro prodlení s úhradou byl úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn ke dni 29. 12. 2024. Žalovaný nárok sestával z jistiny ve výši 15.000 Kč, úroku ve výši 6.000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21.000 Kč kapitalizované za dobu od 30. 12. 2024 do 19. 10. 2025.2. Z nařízeného jednání se zástupce žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že si částku 15.000 Kč od žalobce půjčil, na dluh nic nevrátil a že žalobce jeho majetkové poměry nijak nezkoumal. Dále uvedl, že je nyní nezaměstnaný, shání práci prostřednictvím úřadu práce a pokud budou dotace, má příslib zaměstnání v příštích měsících. Má ještě dva další závazky ze zápůjček. Jeho družce se nyní narodilo dítě. Požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách nejvýše po 500 Kč.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud zjistil, že na úvěrové smlouvě předložené žalobcem (č. l. 24-25 soudního spisu) absentuje podpis (ať už vlastní, nebo elektronický) žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva, u níž zákon vyžaduje písemnou formu, byla uzavřena platně.7. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru ověřil příjem žalovaného a lustroval jej v databázích dlužníků. K tomu předložil výpis z účtu žalovaného. Žalobce vůbec netvrdil, ani to z provedených důkazů nevyplynulo, že by jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval skutečné výdaje žalovaného na živobytí. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že na něm žalovaný udržoval nepatrný kladný zůstatek v řádu halířů a že velkou část debetních položek tvoří sázky. Žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná i z tohoto důvodu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).8. Protože žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 7), avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši poskytnuté částky podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky.9. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 53 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 166 Kč jako poměrná část (6 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu, a náhrady ve výši 1.270 Kč za soudní poplatek.