6 C 24/2026-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. V žalobě uvedl, že žalovaný dne 25. 7. 2024 poškodil osobní automobil zn. , jméno FO, reg. zn. , SPZ, ve vlastnictví , jméno FO, , a to tím, že jako řidič a současně i provozovatel vozidla zn. , jméno FO, , jméno FO, reg. zn. , SPZ, nedodržel bezpečnou vzdálenost a do uvedeného vozidla jedoucího před ním narazil. V době nehody neměl žalovaný splněnou svou zákonnou povinnost uzavřít k vozidlu, jež provozoval, smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobce vyplatil poškozené z garančního fondu náhradu škody na vozidle ve výši 79.516 Kč, 10.890 č za zapůjčení náhradního vozidla a 3.025 Kč smluvnímu partnerovi na nákladech spojených s vyřízením případu. Žalovaný na dluh zaplatil dne 28. 4. 2025 jen 6.000 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, pouze požádal o možnost uhradit dluh v přiměřených splátkách.3. Z výpisu na č. l. 13 soud zjistil, že v době nehody byl vlastníkem a provozovatelem vozidla reg. zn. , SPZ, žalovaný a že vozidlo bylo od 11. 3. 2024 nepojištěno z odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Ze záznamu o dopravní nehodě na č. l. 11 soud zjistil, že vozidlo žalovaného narazilo do před ním jedoucího a v tu chvíli vlevo odbočujícího vozidla reg. zn. , SPZ, . Z uvedeného je patrné, že žalovaný nedodržel bezpečnou vzdálenost od vozidla jedoucího před ním, tak, aby mohl v případě potřeby zpomalit či zastavit a vyhnout se tak kolizi (viz § 19 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu). Na poškozeném vozidle vznikla škoda ve výši 79.516,36 Kč (viz fakturu na č. l. 22 soudního spisu) a poškozenému vlastníkovi vozidla dále škoda ve výši 10.890 Kč za zapůjčení náhradního vozidla (viz fakturu na č. l. 5). Žalobce nahradil jak věcnou škodu ve výši 79.516 Kč (viz výpis na č. l. 25 soudního spisu), tak škodu v podobě půjčovného (viz fakturu na č. l. 23 soudního spisu); pověřené osobě , právnická osoba, . pak uhradil 3.025 Kč za vyřízení případu.4. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel, nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Podle § 62 písm. b) kancelář poskytuje z garančního fondu plnění za újmu vzniklou provozem vozidla, kterou je povinen nahradit ten, jehož povinnost nahradit tuto újmu není kryta pojištěním odpovědnosti, jde-li o vozidlo, k jehož provozu se vztahuje povinnost pojištění odpovědnosti. Podle § 71 odst. 1 písm. a), poskytne-li kancelář plnění z garančního fondu, má právo na náhradu toho, co plnila, vůči tomu, kdo je povinen nahradit újmu vzniklou provozem vozidla, jde-li o plnění podle § 62 písm. b); dluh odpovídající této pohledávce včetně nákladů spojených s pověřením jiné osoby vyřízením případu a poskytnutím plnění plní společně a nerozdílně všichni, kdo jsou povinni nahradit vzniklou újmu.5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný řídil nepojištěné vozidlo, jehož byl vlastníkem a provozovatelem, přičemž nedodržel bezpečnou vzdálenost od vozidla jedoucího před ním, narazil do něj, když odbočovalo, a způsobil tak škodu jak na samotném vozidle, tak v podobě nákladu, který musela poškozená vynaložit na zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy. Škodu poškozené za žalovaného nahradil žalobce z garančního fondu a má proti žalovanému nárok na úhradu toho, co platil, včetně úhrady za vyřízení případu pověřenou osobou. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jež žalobce uplatnil s ohledem na dílčí plnění žalovaného. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.6. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Žalobce uplatnil náklady pouze v podobě zaplaceného soudního poplatku.7. Soud vzal konečně v potaz nepřiznivé finanční poměry žalovaného a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti uhradit dluh včetně všeho příslušenství ve splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku.