6 C 247/2025-97 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 27.066,27 Kč s příslušenstvím uvedeným pod písm. b) až e) výroku II. tohoto rozsudku. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 15. 10. 2023. Žalobce žalované podle smlouvy vyplatil 30.000 Kč a žalovaná se zavázala splatit s jistinou také úrok ve výši 17,19 % ročně a dohodnuté poplatky 36 měsíčními splátkami po 1.072 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud předně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 15. 10. 2023 smlouvu o úvěru (viz č. l. 37 a násl. soudního spisu), kterou se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 30.000 Kč a ta se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 17,19 % ročně a s poplatky. Žalovaná úvěr v uvedené výši čerpala dne 15. 10. 2023 (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 49).7. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 7.529 Kč.8. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobce dále uvedl, že vycházel z pravidelného příjmu žalované v průměrné výši 24.525 Kč, jak jej zjistil z výpisů z běžného účtu žalované za měsíce květen až září 2023. Kalkuloval pak s výdaji žalované na živobytí ve výši 12.486 Kč, ty porovnal se statistickými údaji o průměrných nákladech na osobu v domácnosti v roce 2022 ve výši 15.279 Kč měsíčně. U žalované nezjistil žádné dluhové zatížení.9. Z žádného z provedených důkazů ale nevyplynulo, že by žalobce zjišťoval nebo ověřoval skutečné výdaje žalované na bydlení a další živobytí, přičemž žalobcem kalkulovaná částka ve výši 12.486 Kč neodpovídá běžným výdajům dospělého pracujícího člověka. Ostatně i statistický model, na který se žalobce odvolával, počítá s částku vyšší, přitom jde ale o částku průměrnou, jež je u případného samoživitele nepochybně vyšší (musí-li sám ze svého příjmu hradit výdaje na bydlení, služby, stravu a další nezbytné potřeby).10. Z uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce před poskytnutím úvěru nevěnoval řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované, neboť nijak nezjišťoval její skutečné náklady na bydlení a další živobytí. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).11. Protože žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a sumou splátek podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení toho, co plnil, po odečtení celkové částky, kterou žalovaná v mezidobí vrátila.12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 65 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 869 Kč jako poměrná část (30 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.083 Kč.