6 C 38/2026-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 21.000 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 21.000 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2.925 Kč. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalované dne 2. 12. 2024 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 309859. Žalovaná měla hradit každý měsíc přirostlé úroky a jistiny kdykoliv za dobu trvání smlouvy, jež byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro prodlení s úhradou byl úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn ke dni 6. 4. 2025. Žalovaný nárok sestával z jistiny ve výši 15.000 Kč, úroku ve výši 6.000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21.000 Kč kapitalizované za dobu od 7. 4. 2025 do 19. 10. 2025.2. Z účasti na nařízeném jednání se zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání dostavila a uvedla, že si od žalobce půjčila, nevzpomíná si, jestli na dluh něco zaplatila. K žádosti o úvěr dokládala příjem a možná výpis z účtu a peníze jí byly připsány snad do 15 minut. Uvedla také, že je závislá na sázení, ale s v současné době se snaží závislosti zbavit, mzdu poukazuje na účet manžela, který z ní hradí potřebné výdaje. Požádala o možnost uhradit dluh ve splátkách po 5.000 Kč od května 2026.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru ověřil příjem žalované a lustroval ji v databázích dlužníků. K tomu předložil dva výplatní lístky žalované za měsíce září a říjen 2024 (č. l. 43 soudního spisu) z nichž vyplynul podprůměrný příjem žalované ve výši 20-21 tis. Kč, a také výpis z účtu žalované za dobu od 2. 7. 2024 do 20. 11. 2024 (č. l. 25 a násl. soudního spisu), ze kterého je patrné, že na příjmové straně se podílí také nebankovní půjčka a výplaty z hazardních her a na straně výdajové velké množství online sázek. Z výpisu z dalšího účtu žalované za měsíce září až listopad 2024 (č. l. 44-46 soudního spisu) vyplynulo, že na něm žalovaná udržovala jen zcela nepatrný kladný zůstatek. Žalobce vůbec netvrdil, ani to z provedených důkazů nevyplynulo, že by jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval skutečné výdaje žalované na živobytí. Žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).7. Protože žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 8 a 27), avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve výši poskytnuté částky podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky.8. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 57 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 378 Kč jako poměrná část (14 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu, a náhrady ve výši 1.197 Kč za soudní poplatek.10. Soud konečně v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o úhradě dluhu s náklady řízení ve splátkách podle možností žalované, tj. po 5.000 Kč.