6 C 68/2026-37 – Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2026 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 21.744 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 21.300 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení. Uvedl, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý dne 2. 12. 2024 na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, . Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný nárok sestával z jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 6.300,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč. Úvěr měl být splacen do 1. 1. 2025. Žalovaný ale nic nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud zjistil, že žalovaný od předchůdce žalobce obdržel celkem 15.000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 7). Soud ale nezjistil žádný právní důvod poskytnutí, protože úvěrová smlouva předložená žalobcem (na č. l. 13 a násl. soudního spisu) neobsahuje vlastní podpis (vlastnoruční či elektronický) žalovaného.4. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla postoupena žalobci (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 soudního spisu).5. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 cit. zákona).6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce ve vyjádření uvedl, že jeho předchůdce lustroval žalovaného v dostupných rejstřících dlužníků, vycházel z příjmu žalovaného ve výši 34.835 Kč a výdajů ve výši 2.000 Kč na splátkách jiných úvěrů, 3.000 Kč na bydlení a 1.000 Kč na ostatní potřeby. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval pravidelný příjem žalovaného, jeho skutečné výdaje na živobytí včetně bydlení nebo stav existujících závazků. Předchůdcem žalobce kalkulované výdaje ve výši 4.000 Kč na živobytí včetně nákladů na bydlení jsou v hrubém rozporu s obecnou zkušeností o výdajích dospělého pracujícího člověka. Smlouva je tak absolutně neplatná i z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.7. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč bez právního titulu, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má právo na vrácení poskytnutých prostředků podle § 2993 o. z.8. Co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení musel soud žalobu zamítnout s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 59 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 466 Kč jako poměrná část (18 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.088 Kč.