6 C 7/2026-113 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 40.982,12 Kč s příslušenstvím uvedeným pod písm. b) až e) výroku II. tohoto rozsudku. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. 015942728R ze dne 15. 10. 2023. Žalobce žalované podle smlouvy vyplatil 40.000 Kč a žalovaná se zavázala splatit s jistinou také úrok ve výši 17,19 % ročně a dohodnuté poplatky 72 měsíčními splátkami po 898 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud předně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2024 smlouvu o úvěru (viz č. l. 36 a násl. soudního spisu), kterou se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 40.000 Kč a ta se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 17,19 % ročně a s poplatky. Žalovaná úvěr v uvedené výši čerpala dne 5. 2. 2024 (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 46).7. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 2.694,56 Kč.8. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobce dále uvedl, že vycházel z pravidelného příjmu žalované v průměrné výši 26.250,67 Kč, jak jej zjistil z výpisů z běžného účtu žalované za měsíce listopad 2023 až leden 2024. Kalkuloval pak s výdaji žalované na živobytí ve výši 21.600,80 Kč, ty porovnal s pohyby na běžném účtu žalované a s údaji, jež žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. V žádosti o úvěr (viz č. l. 35 soudního spisu) bylo uvedeno, že měsíční příjem žalované činí 22.500 Kč, výdaje bez splátek úvěrů 6.500 Kč, u položky splátek úvěrů pak bylo uvedeno 0 Kč; dále že žalovaná je rozvedená a bydlí sama v nájemním bytě. Žalobce měl dále před poskytnutím úvěru k dispozici informace o dluzích žalované z úvěrů z databáze CBCB (viz č. l. 72 a násl. soudního spisu); z výpisu z tohoto registru se podává, že žalovaná měla celkem tři existující kontrakty s celkovou zadlužeností 180.265 Kč a splátkami ve výši 2.992 Kč měsíčně. Soudu je ostatně z věci sp. zn. 6 C 247/2025 známo, že žalobce poskytl žalované jiný úvěr již dne 15. 10. 2023, a to ve výši 30.000 Kč se splátkami po 1.072 Kč (žalovaná úvěr nesplatila, proto byla podána žaloba) – jde o jeden z úvěrů zmíněných v předchozí větě.9. Žalobce předložil soudu k důkazu pouze výpis z běžného účtu za měsíc únor 2024 (na jehož počátku ale žalovaná inkasovala úvěr). Z účtu je nicméně patrná odchozí položka ze dne 2. 2. 2024 označená jako „splátka exekuce“.10. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce zjišťoval nebo ověřoval skutečné výdaje žalované na bydlení a další živobytí, přičemž žalovanou uvedená částka 6.500 Kč se zcela příčí běžné zkušenosti o výdajích dospělého pracujícího člověka. Avšak ani žalobcem kalkulované výdaje ve výši 21.600,80 Kč bez ověření výdajů za nájemné a služby spojené s bydlením, stravu a ostatní esenciální náklady na živobytí žalované jako samoživitelky, a současně při existenci minimálně tří starších úvěrů a zřejmě i probíhající exekuce, jak napovídá položka ve výpisu z účtu, rozhodně nepředstavují důkladné posouzení úvěruschopnosti žalované, jak požaduje shora citovaný zákon.11. Z uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce před poskytnutím úvěru nevěnoval řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované, neboť nijak nezjišťoval její skutečné náklady na bydlení a další živobytí, ani stav vícero dosavadních závazků. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).12. Protože žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a sumou splátek podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení toho, co plnil, po odečtení celkové částky, kterou žalovaná v mezidobí vrátila.13. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 70 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 1.818 Kč jako poměrná část (40 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 700 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.640 Kč.