7 C 12/2026-50 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 2. 1. 2026, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřel elektronicky právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , dne 15. 12. 2023, na základě, které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a zavázal se splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději ke 14. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 16. 4. 2024. Společnost , Anonymizováno, , IČ , IČO, , svou pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 (viz čl. 14) na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a ta smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 na žalobce (viz čl. 15). Žalobce se pak domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky sestávající z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 3 610 Kč.Protože se žalovaný k jednání, ke kterém byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, . coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným bylo zjištěno, že se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 50 000 Kč a účastníci si sjednali úrokovou sazbu 40 % měsíčně.Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že účet č. , hodnota, byl založen 23. 11. 2016 na jméno žalovaného a byl zrušen 2. 7. 2025, dne 18. 12. 2023 byla na tento účet poukázána částka 10 000 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce nijak nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného nebo to žalobce v řízení ani netvrdil. Právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka právního předchůdce žalobce pak byla postoupena na žalobce.Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 10 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce ničeho nezaplatil, obohatil se žalovaný na úkor žalobce, na kterého byla pohledávka právního předchůdce žalobce postoupena, ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění ničeho nezaplatil, a tak mu k vrácení zbývá 10 000 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 46 %, když se po žalovaném domáhal zaplacení 13 610 Kč a přiznáno mu bylo 10 000 Kč, je povinností žalovaného nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 2 300 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 46 % z této částky pak představuje 1 058 Kč.