7 C 252/2025-82 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 9. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalované poskytl na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25176610, kterou se žalovanou uzavřel 15. 11. 2024 distančním způsobem, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 49 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, var. symbol , var. symbol, a žalobce takto žalované poskytl celkem 17 000 Kč. Splátky, které žalovaná splatila byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků poté na úhradu jistiny. V případě prodlení nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a v souladu se smlouvou žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovanou informoval e-mailem ze dne 25. 3. 2025. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 3. 2025. Ke dni podání žaloby měla žalovaná nesplacený dluh v celkové výši 36 265,72 Kč, sestávající z jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 338,29 Kč a smluvního úroku ve výši 18 927,43 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala žalobci zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a sjednaný úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Dále se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 424,66 Kč. Celkem se tedy žalobce domáhá po žalované 36 690,38 Kč.Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky žalobce vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a zároveň poskytla údaje, na základě, kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Jak vyplývá z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, žalobce si ověřil pouze výši čistého měsíčního příjmu žalované.Protože se žalovaná k nařízenému jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2024 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem do 49 400 Kč a účastníci se dohodli, že žalovaná bude úvěr splácet v denních splátkách určených podle Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastala třicátý den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Dále si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 0,933 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované plnění ve výši 17 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci ničeho neuhradila.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.Účastníci uzavřeli dne 15. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalované 17 000 Kč. Žalovaná na tuto dlužnou částku ničeho neuhradila. Účastníci si ve smlouvě sjednali mimo jiné i úrokovou sazbu ve výši 0,93 % denně.V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 0,93 % denně, což představuje roční úrokovou sazbu 340,50 %. Taková sazba je mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel.Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, i proto, že žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalované toliko z informací, které mu poskytla žalovaná, ale její údaje si již řádně neověřil, např. výpisy z jejího běžného účtu, aby se mohl přesvědčit o tom, jaké má žalovaná skutečné výdaje a zda má skutečně volné prostředky ke splácení předmětného úvěru. Žalobce povinnost s odbornou péčí po