7 C 273/2025-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 6. 11. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy ospotřebitelském úvěru č. 296813 uzavřenou elektronickým způsobem na dálku dne 24. 10. 2024. Žalobce takto žalovanému poskytl dne 24. 10. 2024 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (rodné číslo žalovaného) částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období měl žalovaný splácet každý měsíc formou splátek a jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 23. 2. 2025 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 2. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 42 000 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 26. 2. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 26. 2. 2025 a žalobce proto požaduje po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 27. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025 a takto kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 7 020 Kč, kterou žalobce po žalovaném rovněž uplatňuje.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 296813 plyne, že žalobce uzavřel se žalovaným elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaný se zavázal, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 23. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího, než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla dne 24. 10. 2024 poukázána na účet č. , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, částka ve výši 30 000 Kč.Přípis ze dne 23. 2. 2025 obsahuje zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 296813 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 23. 2. 2025 činila 84 294 Kč a žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení.Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu, na základě, které poskytl žalovanému dne 24. 10. 2024 částku ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného, existence jeho bankovního účtu a zjišťovány jeho příjmy a výdaje. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohl splatit kdykoliv, neboť mu byla poskytnuta na dobu neurčitou. Žalovaný sjednanou měsíční splátku úroků po dva měsíce nehradil, a proto ke dni 226. 2. 2025 došlo k zesplatnění celého dluhu.Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného přezkoumána. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. S ohledem na znění smlouvy, kdy úhrada úroků je koncipována jako hlavní zdroj zisku pro žalobce, má soud za to, že bez ujednání o úrocích by žalobce uvedenou smlouvu neuzavřel, proto ve smyslu § 576 o. z. má soud za to, že neplatnost se vztahuje na celou smlouvu o úvěru. Proto posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. A protože žalovaný dosud nic z poskytnuté částky 30 000 Kč žalobci nevrátil, uložil mu soud povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, ovšem pouze z přiznané částky 30 000 Kč, neboť i na ty vzniklo žalobci právo, neboť žalovaná se s úhradou peněžitého plnění dostala do prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z., ve zbývající části uplatněný nárok na úroky z prodlení byl jako nedůvodný zamítnut. Rovněž ostatní uplatněné nároky žalobce soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako nedůvodné zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce po žalovaném uplatňoval 49 020 Kč a přiznáno mu bylo 30 000 Kč, byl tedy úspěšný z 22 % a v tomto poměru mu byly přiznány i náklady řízení. Náklady řízení žalobce v částce 4 361 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 961 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 700 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb, 22 % z částky 4 361 Kč pak představuje 960 Kč.