7 C 296/2025-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 3. 10. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřel 22. 6. 2023 pod č. , hodnota, , na základě, které žalované poskytl 700 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 179 Kč, počínaje měsícem červencem 2023 s úrokovou sazbou ve výši 11,99 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně svůj závazek ze smlouvy byla dne 14. 12. 2024 upozorněna na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve výši 31 576 Kč do 15. 1. 2025 s tím, že pokud tento nedoplatek ve stanoveném termínu nezaplatí, může žalobce prohlásit úvěr za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, stal se úvěr k 15. 1. 2025 splatný, o čemž byla žalovaná informována výzvou ze dne 15. 1. 2025. Žalobce tak po žalované uplatňuje žalovanou částku sestávající z jistiny ve výši 675 739,72 Kč, sjednaného úroku ve výši 58 233,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 58 282,19 Kč.Úvěruschopnost žalované žalobce ověřil a posoudil jako úvěruschopnou.Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez její účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení 22. 6.2023 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 700 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách po 10 179 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce neupřesnil, z jakých konkrétních informací vycházel při jejím uzavírání a zda tyto zjištěné informace nějakým způsobem ověřoval. Soud má zato, že žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalované poskytl na tuto neplatnou smlouvu 700 000 Kč, ze kterých žalované zbývá k doplacení 675 739,72 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalované na poskytnuté plnění zbývá k vrácení 675 739,72 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 70 %, když se po žalované domáhal zaplacení 792 255,11 Kč a přiznáno mu bylo 675 739,72 Kč, je povinností žalované nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 32 591 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 31 691 Kč a paušální náhrady po 300 Kč za tři úkony dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 70 % z částky 32 591 Kč pak činí 22 813,70 Kč.