7 C 308/2025-43 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 16. 12. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřel elektronicky právní předchůdce žalobce dne 9. 2. 2024, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě, které žalované poskytl na její bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a žalovaná se zavázala splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána a v poslední upomínce ze dne 10. 6. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 11. 6. 2024. Společnost , právnická osoba, . svou pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (viz čl. 16), která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila na žalobce (viz čl. 17). Žalobce po žalovaném uplatňuje žalovanou částku sestávající z jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 177,53 Kč a úroku sjednaného ve smlouvě ve výši 2 520,47 Kč. Žalobce po žalované požaduje zaplacení 21 000 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Dále žalobce po žalované uplatňuje zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ve výši 1 075 Kč.Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez její účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovaným dne 9. 2. 2024 bylo zjištěno, že se úvěrující zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a účastníci si sjednali úrokovou sazbu 40 % měsíčně.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce nezjišťoval řádně úvěruschopnost žalované, když vycházel toliko z informací od žalované a tyto nijak neověřoval. Právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka právního předchůdce žalobce pak byla postoupena na žalobce.Protože právní předchůdce žalobce žalované poskytl na tuto neplatnou smlouvu 15 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce ničeho nezaplatila, obohatila se žalovaná na úkor žalobce, na kterého byla pohledávka právního předchůdce žalobce postoupena, ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění ničeho nezaplatila, a tak jí k vrácení zbývá 15 000 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 36 %, když se po žalované domáhal zaplacení 22 075 Kč a přiznáno mu bylo 15 000 Kč, je povinností žalované nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 2 384 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 884 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 38 % z této částky pak představuje 858 Kč.