7 C 73/2026-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou uplatněnou u soudu dne 30. 1. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2023, na základě, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem 68 650 Kč, a to na účet č. , č. účtu, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit do 18. 7. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl právním předchůdcem žalobce opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 10. 6. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 11. 6. 2024. Ke dni podání žaloby žalovaný na dluh uhradil 52 600 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 postoupil svou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (viz čl. 5), a ta pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 na žalobce (viz čl. 28), a ten se po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky ve výši 16 050 Kč (68 650 Kč – 52 600 Kč).Právní předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného požadoval doložení jeho příjmu, případně mohl využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům.Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu společnosti , právnická osoba, ., byla na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána dne 18. 7. 2023 částka ve výši 16 000 Kč, 4. 12. 2023 částka ve výši 2 000 Kč, 5. 12. 2023 částka ve výši 1 000 Kč, 11. 12. 2023 částka ve výši 16 000 Kč, 13. 1. 2024 částka ve výši 16 000 Kč, 13. 2. 2024 částka ve výši 5 000 Kč, 14. 2. 2024 částka ve výši 11 000 Kč a 9. 4. 2024 částka ve výši 1 650 Kč (celkem 68 650 Kč).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 18. 7. 2023 společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 16 050 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce neprokázal, jakým konkrétním způsobem, a na základě jakých zjištěných informací posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na neplatnou smlouvu 68.650 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 52 600 Kč, obohatil se na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil jeho právní předchůdce. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 52 600 Kč a k vrácení mu tak zbývá 16 050 Kč (68 650 Kč – 52 600 Kč = 16 050 Kč), které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, formou měsíčních splátek s tím, že nebude-li řádně a včas spláceno, stane se splatným celý dluh najednou.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.