5 C 192/2020-30 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedených částek s odůvodněním, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který mu byl vyplacen v souladu s čl. 4 3. smlouvy. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu se sjednanými úroky a poplatky ve výši 42 603 Kč v 72 splátkách po 1 286 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činí 23% ročně a RPSN 38,69% žalovaný uhradil pouze čtyři splátky v celkové výši 8 652 Kč, proto žalobkyně úvěr zesplatnila přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále požaduje zaplatit zbylou část sjednané inkasní služby ve výši 14 008 Kč, zbylou část sjednané doplňkové služby [anonymizováno] za odklad ve výši 10 268 Kč, za nemoc ve výši 17 680 Kč a za práci ve výši 17 680 Kč, dále náklady na upomínky 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 97,04 Kč a 24 325,26 Kč a ve výši 0,1% denně. Z jednání se žalobkyně omluvila. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložené úvěrové smlouvy se podává, že sjednaný úvěr činí 50 000 Kč, žalovaný však obdržel jen 40 000 Kč, neboť dle čl. 4 smlouvy je částka ve výši 10 000 Kč započtena na náklady poskytovatele za uzavření smlouvy dle čl. 4 smlouvy. Splatnost úvěru je 72 měsíců, sjednané splátky 1 268 Kč měsíčně, úroková sazba 23%, celkový úrok činí 42 603 Kč, RPSN 38,69 %. Při řádném splácení byla žalovaný povinen zaplatit 92 603 Kč. Při případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně, dále poplatky za upomínku 300 Kč a za další 500 Kč. Dále byla odkazem na samostatnou smlouvu sjednána doplňková [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Z přiložené E-mailem žalovanému zaslané instrukce se podává, že na účet bylo žalovanému vyplaceno jen 8 702 Kč, částka 31 298 Kč byla použita na úhradu předchozího závazku, spolu s doplňkovými službami činí měsíční splátky 2 163 Kč a žalovaný byl povinen celkem uhradit 102 874 Kč, při nesplnění smluvních podmínek částku 181 547 Kč. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi ní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 62 874 Kč poskytnuta částka 40 000 Kč se splatností 72 měsíců. [příjmení] 10 000 Kč je totiž stržena na poplatky za uzavření smlouvy, přesto jsou úroky vypočítány i z této částky. To je matoucí a klamavé, sníženo je tím i ve smlouvě uvedené RPSN. I poplatek za poskytnutí úvěru je de facto kapitalizovaný úrok, faktická úroková sazba je tak výrazně vyšší, přes 33%. Navíc je ale žalovaný dle smlouvy povinen uhradit 63 144 Kč za doplňkové služby. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného od [datum]. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané faktické úroky a poplatky, která jsou nemravná a pro dlužníka likvidační. Podobná navýšení dluhu dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu zápůjčka byla poskytnuta, a zápůjčka tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. [příjmení] závěr platí i pro sjednanou smluvní pokutu, která situaci dlužníka ještě zhoršuje, a ujednání o povinnosti zaplatit doplňkové služby i v případě jejich neposkytnutí ze strany žalobkyně (z důvodu ukončení smlouvy). Ve věci 20 Cdo 2897/2017 Nejvyšší soud ČR judikoval, že běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou; tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. V projednávané věci žalovaný obdržel částku 40 000 Kč, zaplatil dle tvrzení žalobkyně celkem 8 652 Kč, přesto je osm měsíců od uzavření smlouvy žalován o více než 172 000 Kč. Ujednání o úroku, poplatcích a smluvní pokutě tak soud posoudil jako rozporné s dobrými mravy. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku a potažmo roční procentní sazbě nákladů s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Soud proto již nezkoumal, na jaký dluh byla použita převážná část poskytnuté částky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku uvedenou ve výroku I., přičemž jí následně vrátil pouze 8 652 Kč. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný přijal plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnil, a proto v části rozdílu mezi poskytnutými a uhrazenými prostředky shledal soud podanou žalobu důvodnou, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni nevrácenou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný, méně než poloviční, a žalovaný náhradu nákladů nepožadoval.