8 C 110/2021-11 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 17.3.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí 7 178 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl dne 5.9.2020 žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5.10.2019, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2030,05 Kč a úroku ve výši 147,95 Kč. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2020 postoupena na žalobkyni. Protože žalovaná neuhradila ničeho ani poté, co jí byla žalobkyní zaslána předžalobní upomínka, nezbylo žalobkyni, než se svého nároku domáhat podanou žalobou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouva o úvěru byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena dne 5.9.2019, sjednaný úrok činil 36 % ročně a dále byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 421,03 Kč. Roční procentní sazba nákladů úvěru činila 2 667,51 %. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalované byla za úplatu v celkové výši 1 568,98 Kč poskytnuta částka 5 000 Kč se splatností 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36% ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru pak činila 2 667,51 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného od 1.1.2014. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8 % až 11 % za jeden rok (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou i sazba cca 4x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit roční procentní sazbu nákladů do výše maximálně 50 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala více než stonásobek a z tohoto pohledu se výše ročních procentních nákladů poskytnutého úvěru jeví jako naprosto nepřiměřenou (nemravnou). 8. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku a potažmo roční procentní sazbě nákladů s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně částku 5 000 Kč, přičemž jí následně ničeho nevrátila. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2020 má soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 11. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Žalovaná přijala plnění z neplatného právního úkonu, přičemž svoji povinnost toto plnění v částce 5 000 Kč vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnila, a proto v této části shledal soud podanou žalobu důvodnou a uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků do tří dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 8.2.2021. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 11. 2. 2021 a do 3. dne od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 15. 2. 2021. Jelikož tak neučinila, dostala se od 16. 2. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Ve zbytku pak byla žaloba s ohledem na shora uvedené závěra jako nedůvodná zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, v částce 367 Kč, což odpovídá poměru jejího úspěchu ve věci a účtovaným nákladům řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby a návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je společností, zabývající se odkupem a vymáháním pohledávek a ve skutkově obdobných věcech podává množství žalob. Jsou proto naplněny veškeré podmínky pro použití § 14b shora citované vyhlášky.