8 C 182/2021-14 — Okresní soud v Rokycanech

<b>Odůvodnění:</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě půjčil věřitel žalovanému jako dlužníkovi částku 10 000 Kč a dlužník se zavázal ji vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 390 Kč v 27 pravidelných týdenních splátkách po 570 Kč. Dlužník však svůj dluh řádně neplatil, když ke dni [datum], kdy měla být uhrazena poslední splátka, činil jeho dluh na jistině částku 3 573,75 Kč a na souhrnném poplatku částku 3 426,25 Kč. Následně žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil ještě 1 500 Kč, Celkem tedy uhradil částku 9 890 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. doručována na adresu trvalého pobytu spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla doručena i žalobkyni. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy č [číslo] ze dne [datum], půjčil jako věřitel žalovanému jako dlužníkovi částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal ji věřiteli vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 390 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 570 Kč. Doba splatnosti byla stanovena na [datum]. Z tvrzení žalobkyně v žalobě se podává, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem pouze částku 9 890 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne [datum], odeslaným dle poštovního podacího lístku [datum]. Žalovaný byl tímto dopisem zároveň vyzván k úhradě svého dluhu z citované smlouvy o půjčce ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. Dne [datum] pak právní zástupce žalobkyně žalovanému odeslal předžalobní upomínku, ve které ho naposledy vyzval k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby. Z internetového portálu [webová adresa] bylo zjištěno, že výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelské úvěry byla v roce 2007 zpravidla ve výši 13, 5- 14,5%. 5. Právní vztah mezi účastníky vznikl na základě smlouvy z roku 2007. Jelikož dne [datum] nabyl účinnosti nový občanský zákoník, zkoumal soud, dle jakého právního předpisu bude ve věci postupovat. Podle § 3028, odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce třetího, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K takové dohodě mezi účastníky zjevně nedošlo. 6. Dle § 657 občanského zákoníku platného do [datum], smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména penízek, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Dle § 39 občanského zákoníku platného do [datum] je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 5 390 Kč poskytnuta částka 10 000 Kč se splatností 27 týdnů. Náklady na půjčku tak celkem činí více než polovinu poskytnutých finančních prostředků při celkové době splácení půl roku. Roční procentní sazba nákladů takovéto půjčky, dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce činí 460,9 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného do [datum]. Souhrnné poplatky soud posoudil jako kapitalizovaný úrok, neboť jiná odměna za poskytnutí finančních prostředků ve smlouvě sjednána nebyla. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a nepodléhala žádnému omezení. I zde se uplatnilo ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku platného do [datum], podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V přezkoumávané věci souhrnný poplatek byl sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní úroková sazba pohybovala v rozmezí 13,5- 14,5 % za jeden rok, pak, pokud žalobkyně požaduje odměnu více než třicetinásobnou, jeví se částka souhrnného poplatku jako naprosto nepřiměřená (nemravná). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že ohledně souhrnného poplatku šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a že uzavřená smlouva je neplatná. 10. Vztah účastníků následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 451 a násl. občanského zákoníku, platného do [datum]. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný tuto skutečnost nijak nezpochybnil. Od následujícího dne měl pak poskytovatel peněžních prostředků právo tyto peněžní prostředky požadovat zpět. Žalovaný na svůj dluh plnil pouze zčásti částkou v celkové výši 9 890 Kč, a soud proto rozhodl tak, že mu uložil zaplatit žalobkyni nesplacenou částku ve výši 110 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jdoucího od doby, kdy byl v rámci Oznámení o postoupení pohledávky vyzván k úhradě svého dluhu, a to ve lhůtě 10 dnů od obdržení uvedeného Oznámení. Dle poštovního podacího lístku, bylo Oznámení žalovanému zasláno dne [datum] a dle § 573 nového občanského zákoníku se tak dostalo do sféry žalovaného dne [datum] [datum] pak žalovaný měl poslední den na úhradu svého dluhu a dnem následujícím se dostal s úhradou do prodlení. Od [datum] proto soud žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení z nesplacené jistiny dle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku platného do [datum] ve výši určené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 11. Ve zbytku soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Právo na jejich náhradu by měl žalovaný, který byl v řízení převážně úspěšný. Protože však nebylo zjištěno, že by žalovanému jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.