8 C 78/2021-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 30.3.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 12 639,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 641,85 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 719,97 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 243,43 jdoucím od 21.1.2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 243,43 Kč jdoucím od 21.1.2020 do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 8. 2018 Touto smlouvou se původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit částku 8 075 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 812 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 653 Kč, a to spolu s jistiny poskytnuté zápůjčky v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaná řádně nesplnila a na svůj dluh uhradila celkem pouze částku 3 900 Kč. Ke dni 7.5.2019 činil dluh žalované na jistině částku 7 243,43 Kč a na dlužném poplatku částku 5 396,11 Kč. Poté již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávku, vyplývající z výše uedené Smlouvy včetně příslušenství a všch práv s ní spojených postoupil původní věřitel Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Protože žalovaná svůj dluh neuhradila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní upomínka, nezbylo žalobkyni, než se svého práva domáhat podanou žalobou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 8. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele, spol. [právnická osoba], [IČO] žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč a závazek žalované splatit ji v 60 pravidelnými týdenními splátkami po 285 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 812 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 653 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily částku 8 075 Kč a žalovaná byla dle smlouvy povinna původnímu věřiteli vrátit částku 17 075 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 2.10.2019 RPSN byla ve smlouvě sjednána ve výši 243,85 % Smluvní pokuta za porušení úvěrové smlouvy je ve smlouvě stanovena ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně Seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni. Z Oznámení o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně žalované zaslala dne 14.2.2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 18 103,52 Kč, a to do 10 dnů, ode dne doručení oznámení. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně žalované před podáním žaloby rovněž zaslala předžalobní upomínku. Z tvrzení žalobkyně v žalobě, které žalovaná nevyvrátila má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradila částku 3 900 Kč. Bylo případně na žalované, aby v řízení prokázala, že uhradila více, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z překročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činilo 243%, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu činila cca 9%) navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany. 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 9 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že na svůj dluh uhradila pouze 3 900 Kč. Proto soud uložil žalované, aby získané bezdůvodné obohacení ve výši 5 100 Kč žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovanou na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradila. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 2. 2020 a nejpozději desátého dne od doručení měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 29.2.2020. Protože tento den byla sobota, měla žalovaná poslední možnost řádně splnit svůj dluh v pondělí, dne 2.3.2020. Protože tak neučinila, dostal se následujícího dne, tedy 3.3.2020 do prodlení, a od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 10. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť po zohlednění veškerých nároků uplatněných žalobou (tedy i požadovaného příslušenství) a porovnáním s přiznanou částkou (včetně přiznaného příslušenství) je zřejmé, že žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobkyně. Protože však soud nezjistil, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.