5 C 194/2021-29 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 794,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 993,66 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že účastníci dne 31. 12. 2019 uzavřeli smlouvu o nákupním účtu ke službě Twisto účet, na základě které žalovaný obdržel Twisto kartu, kterou mohl platit za zboží. [příjmení], kterou zákazník takto zaplatí je připsána do jeho měsíčního vyúčtování, které má zákazník povinnost uhradit dle obchodních podmínek. Žalovanému byl zřízen limit odložených plateb do 30 000 Kč. Žalovaný využil služeb v celkové výši 4 993,66 Kč, z toho v rozsahu 2 191,04 Kč prostřednictvím karty. Ve smlouvě se žalovaný v případě prodlení od pěti dnů zavázal zaplatit poplatek z prodlení odstupňovaný dle délky prodlení, u prodlení nad 30 dnů ve výši 650 Kč + 10 % ceny objednávky. Žalobkyně takto požaduje zaplatit jistinu ve výši 4 993,66 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 801 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu, na základě které byl žalovanému zřízen úvěrový limit 30 000 Kč na nákup zboží u společností, se kterými má žalobkyně uzavřenou smlouvu. S žalobkyní doloženého vyúčtování z únor 2020 soud zjistil, že žalovaný nakoupil dne 7. 1. 2020 květiny za 1 027,62 Kč a dne 4. 1. 2020 alkohol za 1 775 Kč, tedy celkem zboží za 2 802,62 Kč prostřednictvím zmíněné Twist karty. Kromě toho v tomto měsíčním vyúčtování mu byla vyúčtována dne 1. 4. 2020 smluvní pokuta ve výši 1 898,21 Kč a do 14. 4. 2020 poplatky z prodlení v celkové výši přes 1 000 Kč. Fakticky tak byl žalovaný povinen během tří měsíců zaplatit cca o 50 % více, než za kolik nakoupil zboží. Všeobecné obchodní podmínky čítají 36 stran, RPSN je zde uvedeno pouze v reprezentativním příkladu u útraty nad 35 500 Kč a činí 24,36 %. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Ve věci 20 Cdo 2897/2017 Nejvyšší soud ČR judikoval, že běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Soud konstatuje, že stejný závěr platí i pro zápůjčku. Soud došel k právnímu názoru, že výše uvedená smlouva o nákupním účtu je fakticky smlouvou o úvěru, a je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Jedná se o právní zhodnocení, proto bylo možné rozhodnout bez jednání, když účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Z doložené smlouvy totiž soud zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto 2 802,62 Kč a spolu se všemi poplatky byl ve lhůtě cca 3 měsíců povinen uhradit téměř dvojnásobek. Smlouva je neplatná nejenom kvůli nemravným podmínkám pro spotřebitele, tedy žalovaného, ale i protože neobsahuje vyčíslené RPSN, které ve všeobecných obchodních podmínkách uvedeno pouze příkladně, a to ve výši v rozporu s výše uvedeným zjištěním. Výši navýšení soud považuje za nemravnou, nutící zákazníka platit násobek poskytnuté částky ve lhůtě pouze tří měsíců. Navíc je smluvní pokuta obsažena pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách, což samo o sobě dle ustálené judikatury představuje neplatnost takového ujednání – viz. § 1753 o. z. a rozhodnutí I.ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o všech poplatcích a smluvní pokutě s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím Twist karty vyčerpal částku 2 802,62 Kč a dle tvrzení žalobkyně nevrátil ničeho. Proto soud vyhověl žalobě pouze v části této nevrácené jistiny se zákonným úrokem z prodlení a ve zbylé části žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci, náhradu nákladů nepožadoval.