13 C 70/2023-20 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku celkem 18 006 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetové domény dne 18. 7. 2021 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku ve výši 14 700 Kč se splatností do 17. 8. 2021, a to spolu s poplatkem ve výši 4 336 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 365 Kč, když oboje bylo sjednáno shora uvedenou smlouvou o zápůjčce. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. V předmětné věci se žalobkyni nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyní předložený dokument byl akceptován žalovanou, protože nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby (žalované) a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému žalobkyně, neboť nebylo ničím doloženo, že jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Proto ani soud nemohl k tomuto dokumentu přihlížet. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 14 700 Kč. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 14 700 Kč. Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, resp. že došlo k akceptaci obsahu smlouvy ze strany žalované, došlo tím k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o 14 700 Kč, přičemž žalovaná již vrátila žalobkyni částku v celkové výši 9 895 Kč. Soud proto v souladu s § 2993 o. z. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni částku odpovídající rozdílu mezi částkami 14 700 Kč a 9 895 Kč, tedy částku ve výši 4 805 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucího od 11. 10. 2022 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně všech nákladů a sankcí, k jejichž úhradě však žalobkyni nesvědčil právní důvod) dopisem ze dne 3. 10. 2022, který byl odeslán téhož dne. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. V dopise byla žalované k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta tří dnů od jeho doručení, žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 10. 10. 2022. Protože však žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.