6 C 110/2023-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 2 935,21 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli tři smlouvu o zápůjčce, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) žalované poskytl částku v celkové výši 50 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, která jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 20. 11. 2015 žalované poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala půjčené finanční prostředky vrátit spolu s částkou 6 743 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 633 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč Tyto prostředky měla žalovaná uhradit v 60 týdenních splátkách po 446 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2017. 5. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 5. 8. 2015 žalované poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala půjčené finanční prostředky vrátit spolu s částkou 3 372 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 317 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč Tyto prostředky měla žalovaná uhradit v 60 týdenních splátkách po 223 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2016. 6. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 14. 6. 2015 žalované poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala půjčené finanční prostředky vrátit spolu s částkou 6 743 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 633 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč Tyto prostředky měla žalovaná uhradit v 60 týdenních splátkách po 446 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 8. 2016. 7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 došlo k přechodu pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písmeně vyrozuměna a dále vyzvána k úhradě svého závazku dopisem ze dne 23. 4. 2020. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka, kterou měla vrátit do smluveného data. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 14. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. 15. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 20,50 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. 16. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 17. Žalobkyně požaduje po žalované placení smluvního úroku z prodlení ve výši 20,50 % z částky 2 935,21 Kč, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. Funkcí smluvního úroku z prodlení, obdobně jako u smluvní pokuty, je funkce preventivní, uhrazovací a sankční. Přiměřenost smluvního úroku z prodlení soud poměřoval okolnostmi, za kterých byla smlouva uzavřena a i z pohledu výše poskytnutých finančních prostředků. Sjednaná výše smluvního úroku z prodlení není podle názoru soudu nepřiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005), a proto žalobě v této části vyhověl. 18. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 935,21 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných př