8 C 28/2023-20 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 152,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] credit, s. r. o., uzavřel dne 17. 5. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru úrokem v celkové výši 1 364 Kč zavázal splatit formou jedné splátky splatné dne 16. 6. 2021. Žalovaný však na dlužnou částku nic nezaplatil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, která dne 5. 1. 2023 zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy č. č. 5FE5 B/271480 soud zjistil, že [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč na jeho bankovní účet, jak dokládá potvrzení o platbě ze dne 17. 5. 2021 Tyto peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 275 Kč a úrokem ve výši 88,77 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 4 364 Kč, a to formou jedné splátky splatné dne 16. 6. 2021. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Smlouvou ze dne 16. 8. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 9. 2022, který byl dne podacího archu řádně odeslán dne 7. 9. 2022 a žalovaný v něm byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu. Dopisem ze dne 5. 1. 2023 žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na dlužnou částku nic nezaplatil, bylo tedy na žalovaném, aby prokázal opak, což se nestalo. 5. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to v částce 3 000 Kč. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 4 364 Kč poskytnuta částka 3 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je de facto kapitalizovaný úrok, který tak fakticky činí cca 45,50 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru činí 9456,29 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného od 1. 1. 2014. Ačkoli si je soud vědom toho, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, nelze přehlédnout skutečnost, že požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Tato skutečnost neospravedlňuje dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2016 činila cca 8,5 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). Totéž platí i pro sjednanou smluvní pokutu, kdy tento uplatněný nárok z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni přiznat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 3 000 Kč, na kterou nic nezaplatil. Na straně žalovaného tedy došlo k bezdůvodnému obohacení dle shora uvedeného zákonného ustanovení, které je povinen žalobkyni vydat, a proto v této části shledal soud podanou žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2022, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 7. 9. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 12. 9. 2022 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 22. 9. 2022. Jelikož tak neučinil, dostal se od 23. 9. 2022 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 9. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť jí neshledal důvodnou. 10. O nákladech řízení soud rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně po žalovaném požadovala uhradit částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 18.8.2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 284,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 944 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a dále částku 152,74 Kč, představující sjednanou smluvní pokutu. Za situace, kdy byl úspěch obou účastníků ve věci přibližně stejný rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.