11 C 140/2024-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky a žalovaný se je zavázal spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o úvěru ze dne , datum, , z níž zjistil, že originál tohoto dokumentu je v elektronické podobě, který je elektronicky podepsán pouze prostým, nikoli uznávaným elektronickým podpisem žalovaného. Jedná se pouze vypsané jméno žalovaného prostřednictvím textového editoru neobsahující žádný certifikát, tedy tím spíše neobsahující certifikát, na kterém je podpis založen a bylo by ho možné podle identifikátoru elektronické podatelny považovat za důvěryhodný, nejedná se o kvalifikovaný certifikát vystavený akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb v ČR. Z tohoto dokumentu soud tedy nemohl dovodit, že žalovaný smlouvu prokazatelně podepsal, tedy že byla uzavřena smlouva o úvěru a co bylo případně jejím obsahem. Proto žalobkyni s poučením podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyzval, aby doložila uzavření předmětné smlouvy včetně jejího obsahu, jiné důkazy o uzavření půjčky navrženy nebyly, vyjma důkazů předložených v žalobě.Žalobkyně pouze tvrdila, jakým způsobem žalovaného ztotožnila a toto doložila ilustrativními snímky obrazovek. Obecně popsala způsob registrace na portálu předchůdkyně žalobkyně a to, jak měla žalovaného ztotožnit. Žalovaný po ztotožnění své osoby odeslal žalobkyni ze svého účtu částku , částka, za účelem ověření účtu a vlastníka účtu.Ze shora uvedených tvrzení doložených kopií dokladem totožnosti, zasláním jedné koruny z účtu žalovaného však nelze dovodit, že žalovaný uzavřel smlouvu v žalobkyní předloženém znění, když tento elektronický dokument nebyl nijak zajištěn proti případným následným změnám a nebyl prokazatelně opatřen podpisem žalovaného, tedy nebylo prokázáno, že se žalovaný seznámil s jeho obsahem a s tímto obsahem souhlasil, jak bylo uvedeno výše. Žalobkyní tvrzeným a doloženým způsobem ověřování totožnosti totiž nelze vyloučit, že smlouvu uzavřel někdo jiný, na základě legálně či nelegálně získaných přístupových dat. Nelze ani zjistit, jaké konkrétní dokumenty žalovaný případně schvaloval, resp. jak je zabezpečen obsah dokumentu, a nelze ani vyloučit změnu obsahu dokumentu po jejím případném odsouhlasení žalovaným.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Soud uzavřel, že žalobkyně sice neprokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, avšak prokázala, že žalovanému zaslala částku , částka, , přičemž tato částka, jak bylo zdůvodněno shora, byla zaslána žalovanému bez prokázaného právního důvodu. Tím se žalovaný obohatil, byl povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Proto soud žalobě co do částky , částka, vyhověl. Protože žalovaný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, žalobcům nevrátil ani po výzvě, prostřednictvím které žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou částku uhradit, byl žalovaný od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené k zaslané upomínce, a to dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Soud vyhověl i žalobě na náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky, a to v souladu s § 513 občanského zákoníku. Ve zbytku pak žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .