13 C 170/2024-14 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku , částka, spolu s příslušenstvím, přičemž tento dluh vyplývá z úvěrové smlouvy, kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , který žalovaný řádně vyčerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku věřiteli vrátit, a to jednorázově do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný však svoji povinnost uhradit svůj dluh včetně úroků nesplnil, na svůj dluh ničeho neuhradil. Následně původní věřitel Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0002880809934475 ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splatit tento úvěr jednorázově do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy 9 088,10 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, . Běžný úrok byl účastníky sjednán ve výši 40 % ročně, RPSN úvěru činila 9 088,10 %. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úrokem dosahujícím výše 40 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činila 9 088,10 %, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, činila cca 10 %), je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany.12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, . Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši , částka, žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě k úhradě ze dne , datum, , v rámci kterého žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne , datum, , přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, . Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě tří dnů nevrátil, dostal se ode dne , datum, do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.13. Ve zbývající části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.